Jak říční niva vysychá, přibývá kopřiv. A zmizí tmavý slavík. Ustupuje k severu a jeho místa osídluje slavík obecný.
Nad tímto neskutečným a dynamicky se přeměňujícím územím jsem prohlásil, že bych tu chtěl bydlet. To by byl výzkum. Takových skvostných témat! Mám strach, že až vstoupím do křovin tuzemských po čase, budou mi s jediným slavičím párem připadat chudé.
Slavíka tmavého jsem u nás vůbec zjara nepotkal. Musím to dohonit v létě pod hvězdami, když už je umíme nachytat za průtahu nad českou krajinou.
Není u nás obvyklé, že vstoupíte na hnízdiště a slyšet kolem bude hluboký varovný hlas, patřící slavíku tmavému. V Polsku se to zažít dá docela běžně.
Ano, jsou hlasy hnědých slavíků rozdílné, a kdo se je naučí rozpoznávat, má šanci takový zachytit s přispěním náhody i u nás. Nacvičit jdou z umělých záznamů, mnohem lepší je to však v terénu přímo. A pak tu je samotný zpěv, ale i tam se čím dál víc ukazuje obtížnost přiřazení vždy a samozřejmě. Věci jsou ve skutečnosti složitější a v tom si příroda tajemnost drží.
Na hnízdištích podél zmiňovaných řek lze z chování slavíků objevovat mnohé, přesto – nároky na prostředí jsou tam tématem témat. To, co se o obou druzích píše, se v hybridní zóně odbývá meziročně před očima. Jeden ustupuje, druhý se tlačí. A přitom dochází k smíšeným hnízděním. To už je divadlo kolosální. Není, a nikdy být nemůže, pro zájemce o tuto problematiku unikátnější nabídky, než tato momentka z evoluce.
…………………………………………………………………………………………………………….
Kněžmostský slavík nezpíval v noci, ale nyní koncertuje. Naštěstí.
