Nemohu to říct jinak. Kam v parku Nadwarciańskym šlápnete, tam se něco děje! A většinou věci, co jinde nezažijete. Například bobra flegmatika. Dovedu si ho představit, jak za zpěvu těchto vzácných slavíků sráží mohutné topoly do proudu Warty.
V jednom případě však práci nezvládl a strom „pověsil“ v koruně souseda.
Při těžbě v lese by to byl problém, který se musí z pohledu bezpečnosti vyřešit co nejdřív. Bobr to neřeší a nechává tak. Prošel jsem se po jednom z takových poražených a došel k místu, kde se jej snažil zakrátit. Práci však v půlce ukončil.
Mám rád řeky. Vydržím se do nich koukat hodiny a je proměněnou příležitostí, že studijní slavičí území má něco tak nádherného, jako je Prosna s Wartou. Jsou živé, plné všeho možného, od hmyzu přes ryby až právě po ty bobry. Listí po větvích je na chvilku mladé, svěží, uklidňující. Žluvy v něm přeletují s voláním, že žít je tu baví. Droboučká babočka síťkovaná z jarního pokolení létá z květu na květ a nemůže přestat. Slunce totiž konečně vyšlo a to je signál ke všem motýlím úkrytům, že třeba žít. Rorýsi notně vyhladovělí, drží se ještě nad řekou, pro jistotu. Hmyzu tam je přeci jen víc. Taky už přiletěli a vzduch se jimi plní. Naše pozornost však patří zejména slavíkům. Monitorujeme místa zpěvu, aby se vědělo, kam poté natáhnout síť. Největší obdiv patří dvojhláskům. Jde o slavíky ovládající oba repertoáry. Od obecného k tmavému. Vím, že za projevem stojí slavík tmavý, ale žasnout nestačím, čím vším mé uši krmí. Kdyby mi to v konci století přehrál někdo z pásky, vsadil bych na slavíka obecného. Dnes už vím, čeho se chytit a v prostředí společného výskytu se „chytám“ dost často. Přitom si ale uvědomuji neustále, jak málo toho o slavících pořád víme. Jak sám jsem mnoho času promarnil a v postupu tuhnul. Dnes bych tam seděl od rána do večera. Téma mne dočista přejelo! Hlava prosívá informace. Přiřazuje je a některé odhazuje pro neuvěřitelnost. Kolikrát jsem už takto podezíral, kolikrát jsem šel špatně. Jsem dnes už opatrný, neskočím na kdejaký špek. Mám i s čím porovnávat, archív i hlava je mojí nadějí.
