Vítám stálé příznivce slavičí stránky, vítám i ty nové po včerejšku. Pojďme se ještě ohlédnout za starým slavíkem, zaslouží si to.
Bylo před šestou odpolední a první lidé v háji dorazili k závoře. Na parkování všude místa, že lze vybírat. Měl jsem již ostříhané větve i uklizené odpadky kolem cesty z naší strany a zjištěné ptačí osazenstvo Slavičího háje, alespoň zčásti. Není slavíků tolik, co loni, začíná chybět druhá strana cesty, její lem mizí. Musí brzy už dorůst naše výsadby v sektoru předním i zadním, pak se počty opět navýší. Ale zpěv, který zněl od kraje hned vedle označníku, byl propracovaný, pěkný. Říkám hostům za vnějším okrajem cesty poodstoupeným, že půjde nejspíš o starého známého. A jeho chování během pokusů o odchycení to dokládalo. Když už se nechal přizvat blíž k síti, jak jsem ho chtěl obstoupit, couval zkušeně se mnou. Musí mě znát! Štěstí, že z druhé strany sítě v pokračování křovin chabě pozpěvoval jiný, který skončil ve sklopce. „Tak se slavíky splněno“ – říkám. A přeci jsme chtěli přelstít zpěváka v kraji a přesvědčit se, zda se mýlím či ne. Poté, co jsme si vyšli na chviličku jinam, se v síti při zemi chycený objevil. A kroužek, který nosí šest let, vše potvrdil. Slavík je místním a mnohé pamatuje.
Pak jsme od něho chytli a okroužkovali samičku, přišel večer, a když jsem se podíval na časomíru, zhrozil jsem se. Dávno jsme přetahovali! Vyřešil jsem zájem o slavičí knížku a pak milou sešlost rozpustil. Sám jsem znovu ještě prošel háj, od rybníčka přenádherně koncertovaly žáby, večer nebyl zvlášť studený, a když jsem se doma podíval na povětrnostní situaci ze záznamu ve snaze zjistit, jak to že nás nedostihly předpovídané lijáky, uviděl jsem, co se vlastně stalo. Zázrak. A přeci lidé přijíždějící na akci ze směru od Prahy říkali, že v Boleslavi lije pořádně. Do bousovské kotliny se déšť nedostal, jen pár kapek. Zvláštní kout – ten plácek pod Rachvaly. Je mrazovou kotlinou a trestal letos opravdu tvrdě. Pomrzlo všechno i rybízy. Stromy svůj čas zrání jen prolitují. A my s nimi v souhlasu.
Než se rozloučím na nějaký čas z výzkumných důvodů, vyhlašuji úkol pro chvíle laskavosti: Přemýšlejte nad věrným slavíkem, jak je to vůbec možné. I člověka, který se montuje do života, si v poklidu vyřeší a není mu tak velikým strašákem, aby se hnízdit nevracel. To je zjištění dobré.
