Ze 130 hnízdních okrsků v mé oblasti jich je zkontrolováno 115 a slavík žádný. Rekord nepadl, nebyl ani vyrovnán a taktika se změní. Nyní, ať už si slavíci ve vzduchu dělají, co chtějí, pozornost bude věnována jediné lokalitě (dvoupárové, pro jistotu) a vyčten přesný přílet. Může se klidně stát, že tam budu jezdit do samého upálení čarodějnic, než se místo obsadí. A třeba ne. Vybral jsem hnízdiště za humny – kněžmostské, abych to k obsluhování měl co nejblíž. Jmenuje se Skalka a vy si jej můžete prohlédnout.
Místo patří mezi nejkrásnější, která na 220 kilometrech mám. Samozřejmě, kdyby tam nemusela strašit ta industrie, byl by obrázek ještě lepší, ale to by Suhrovice a Drhleny za bradlem byly bez proudu. K přechodu se bohužel využila tato půvabná rokle. Ještě, než jsme pořídili Slavičí háj, měl jsem v plánu neobdělatelné místo získat, daly by se tam pořádat spirituálně laděná posečkání.
Jakmile už jsou slavíci v místě, rozkvete planý šeřík. Drobný, fialový, s vůní nepokroucenou. Asi nepřekvapí, že jsem jej zmnožil do Slavičího háje. Šeříky slavíkům svědčí, mají ty keře rádi.
A trnky už kvetou.
Kdoví, zda je slavíci vůbec zažijí, o slivoně už přicházejí řadu let. Právě opadávají.
