Vzpomínáte, jak v televizi bývala věta z nadpisu?
Chtěl jsem vyhlásit malou pauzu tady, protože pak už to bude opravdu lítat. Chtěl jsem pro tu chvíli dát třeba kamení a vypsat se z obdivu k té kráse. Kráse s příběhem. Pak jsem si ale uvědomil, že dnes je Den ptactva. Takže obrázek ponechám jen jako kulisu a musíme za peřím stejně.
Zvu vás si poslechnout, jak to na hnízdištích slavíků vypadá. Zkusím postihnout vteřiny napětí, spoléhání. Každý jeden z domovů pro mistra pěvce v tichosti věří, že když sám kroky k přežití úspěšně zvládl, že věrní slavíci nezabloudí. Co by to bylo za máje, kdyby v nich slavíci nemohli oslavovat.
Černé bezy už raší, z nich nejen že výborné víno je, ale dal by se podle nich doložit celičký slavičí rok v našich šířkách. Nevěříte? Už po pár letech jsem si toho povšiml.
Pak jsou tu kopřivy, divoký chmel, plamének plotní i víno psí. Ostružník, maliník, židovská třešeň, co vázu na zimu ozdobí. Břešťan i růže popínavá – ano, i růže! Kdybych měl zahledat v galerii, najdu ji z okraje plechového města, i v čase ztracených zalužanských zahrad při dálnici s číslem deset. Barvínek po zemi v kobercích promodralých, jinde zas na vůni hluchavek. Tahám z nich kvítky a sladím se nektarem, bude mi zase tak vzácně! Střemchy už v černé nechtějí být, a když se člověk do lístků nakloní, už tam poupata vidí. To bude exploze k očím a vůně po větvích od všeho sousedního! Kněžmostka peláší z krajiny pryč, o její vodu nestojíme. Pitomí jsme stále víc.
Abych chmury zahnal, dívám se do dymnivek a hlava se rychle čistí. Topoly taky pospíchají, o to dřív listy za létem spadnou. Kdo libuje si v obratu: „Je to o tom…“, přicházím naproti zvoláním: „Je to už fakt jenom o hodinách!“. Z poslední zastávky pěkný kus za mořem, zkušení slavíci odlétají. Počasí nad Evropou jak loni drží, uspíšené. Začíná přilétání! A pro mne povinnost být při tom jak to půjde.
