V březnu už naposledy

Žádné komentáře u textu s názvem V březnu už naposledy

Vstávám zas časně, nechci spát – jasně!

Na web ornitologů pověsil kdosi záznam pravého slavíka, slyšel ho zpívat dnes před půl čtvrtou v noci. Moc bych to tomu člověku přál a není důvod mu nevěřit, i když jméno pozorovatele neznám, neuvedl však vůbec nic v poznámce a zrovna noční zpěv nad ránem je odvážná představa. První ptáci totiž v noci moc nezpívají. Zpívá však u lampy kdejaký kos a jen chvíli po něm i hlučný drozd zpěvný. Třeba ale pozorovatel slavičí zpěv zná a za svým si stojí. V republice jistojistě už nějaký slavík bude.

Já ale jedu ještě do mokřin. Zjistit, zda přiletěly modráččí samičky, nebo co jsme to včera u sítě zahlédli…

Úkol zní – obejít celý Brodek a ověřit, zda nejsou modráci také tam. Nejsou. Zatím ani jediný! Tak si pak říkám – co takhle v klidu zasklopkařit ve stylu retro? Jak bývalo dřív. Je tedy pravda, že s pastičkami nejmodernější vlastní koncepce to úplně věrné není, dřív sklopky ohýbali z drátů do jízdního kola a síťka byla upletená z provázku typu „plácačka“, ale způsob chytání bez provokace a na „stolečcích“ – to už opravdu sedí. Motyčkou pojednávám plácky v rákosí, abych je rozryl co možná nejvíc, aby se k vousoví stvolisek pěkně odrážely. A prvním chyceným pěvcem je i dnes modrák! Kroužek už ale letošní má, tak jenom na váhu a spěchej prozpěvovat. Je obdivuhodné, jak v slati bahenní soli velice záhy nanesou na hliník okrovou patinu.

V sousedním prameništi, kde kvetou bledule, je modrák taky už dříve kroužkovaný. Nechytám ho, ale bavím se jeho chováním dost. Jsou to neuvěřitelní opeřenci! Jenom, jak mají vymyšleno koncertování. Jak jsou do prostředí vybaveni, včetně běháků. Pak zpod síťky vybírám strnada rákosního. Ti jdou na jaře spolehlivě.

O kus dál jiná ze sklopek „má stan“, jde ale o plátěnku a já dovnitř nevidím. Když ji nakláním, abych se podíval přes dno, dopadlo to takto. Modrého na té parádnici není opravdu nic!

Červenka s čerstvým kroužkem ze slati, ráno bude nejspíše pryč.

Potom jsem na panelce potkal člověka, který je čtenářem blogu pravidelným. Koukal se dalekohledem po širé slati a těšil se z ní. Slunce začínalo připalovat a my se rozloučili. Ne ovšem nadlouho, večer se zastaví na blogu a v kraji května přijede na vycházku. I to jsme projednali.

Čápi z našeho stožáru slétají k bažinám, vodouši kropenatí v oblecích vykartáčovaných, zastávkou kratičkou na lysých bahnech, debužírují. Potom se zvednou a odletí k horám. Zpívají nejmenší budníčci, na květech jív chytají hmyz. Je to tak každičké jaro, vídáme obrazy, které se v nejmenším nemění. Jako ten s čejkami, když špačci je doprovází. A zlatí kulíci tam bývají též. Některé sázky na zelený ráj vychází na jistotu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.