Přichystal jsem pro vás ještě jeden text volnější, než přijde sobota a cesta do bažin za modráčky. Budeme chytat samičky, už by měly být ty zkušenější doma.
Titulek znáte z písně od Kamelotu, půjčil jsem si jej pro první obrázek. Vidět byl z náhorní plošiny nedaleko Bítouchova, kde mám montážní práce.
Místo je za okrajem rozšíření slavíků, ale když se podíváte mezi duhu a stěnu Příhrazských skal (zcela vpravo), tam někde uprostřed vine se Nedbalka v roklině Dolců. A tam už mnichovohradiští slavíci pravidelně jsou. Kdo chodí s námi na VPZ, vzpomene jistě (kroužkovali jsme tam krom jiného sojku).
Tady za Zvířeticemi jsme už za druhým břehem Jizery, krajina se obtáčí lesy a to pro slavíka není.
Pro zpestření nabízím obrázek sýkorníku s okovaným vchodem (měď ztmavne), který je součástí sestavy. Kdo zná logo ČSOP, ten jej s posílenou představivostí ve výřezu najde.
V místě se prohání vítr jak o závod. Poblíž je úhledná vodárnička a dva královské ořešáky. Jinak nic, jen zmíněný vítr. A přeci jsem uslyšel melodii, která mne z výkonu vyřadila. Zpěv jsem poznal hned, málokterý pěvec umí podobný repertoár, ale postavičku nikde nevidět. Oba stromy šlo přehlédnout snadno, nikde nic. A přeci jsem ji našel! Podzemní část zásobníku byla též úhledně zatravněna a po úbočí kryta trnitým skalníkem. Tam byl domov konopky, zpívající za domkem na plotě. To už se ale kolem hnal drobný krahujec, až mi rýč málem vyrazil. Vůbec mne neviděl a naštěstí neviděl ani konopku, protože – kdyby se mu ji povedlo zvednout do vzduchu, rozdílem rychlostí by snadno byla jeho. Ještě, že tak – a stromy, až se olistí, pěvce vezmou pod svoji ochranu.
A ještě jedna ptačí návštěva se tu ukázala. Nad hlavou velmi nízko a v obří eleganci si s povětřím pohrával luňák červený. Zastavil se nade mnou, vykrojeným rýdovákem udržoval pozici a vůbec se nebál. Zvláštní. Kdyby to bylo na průletu Maltou, co je součástí evropské kultury, už by z rýče vyšel oheň a dravec se v krvi poroučel. K pobitým druhům na korbě teréňáku. Tady jsme naštěstí v Česku, převážně kultivovaném, a když už jsi milý luňáku doletěl až sem, buď pěkně vítán! A šestého se ukaž znovu, to bude kolem vysázeného stromořadí zahajovací slavnost a lidé si tě rádi prohlédnou…
