Nakroužkováno, pokus vstupuje do II. fáze

Žádné komentáře u textu s názvem Nakroužkováno, pokus vstupuje do II. fáze

Úkol, o němž bude řeč, je časově náročný, může však přinést výsledky zajímavé.

Dva roky jsou kroužkováni slavíci mířící do subsaharské Afriky o letních školních prázdninách. V loni se při tom provalilo, že dávat všem nálepku „průtažní“ je přinejmenším unáhlené.

Jak už mnohde zmíněno, chytají se v naprosté převaze tohoroční jedinci. Jistě, kroužkujeme-li v ruce před rozbřeskem slavíka tmavého juvenilních znaků, nebude s největší možnou pravděpodobností z Mladoboleslavska, nýbrž opravdu na cestě. Co ale s těmi obecnými? Pro klid chytání by člověk měl sto chutí vidět je taky tak a pohledem k severu domýšlet rodiště. Pak ovšem v síti uvízne tulák, který kroužek už má. Jinoch není severní, ale ze Slavičího háje! Na to, že jste s pokusem odjeli až kamsi za Sobotku, kde slavíci nejsou, překvapení to je. A aby ona provokace jaksepatří vygradovala, když vidí nejistotu, zasadí vám ránu jistoty. Totiž, při podobném chytání dole pod Horním Bousovem u prameniště se chytí slavík, před pár dny označený právě nad Sobotkou! Nejradši byste zaklapli desky, nastartovali a od té doby dávali přednost spaní doma. Ne, dávno mne výzkum naučil jít do těch zašmodrchaností po hlavě a opravdu nejpozději ihned.

Teď je jen třeba doufat, že ptáci v zimovišti a na cestách přežili, že se vrátí – a prochytáváním tradičních míst budu věřit, že nějakého tam hnízdícího ještě přistihnu. Abych dokázal říct alespoň v představě, jak to s letním odlétáním vlastně je. Řešení může být jednodušší, než bychom mysleli. „Trochu toho a trochu toho“. Tak to v přírodě vlastně chodí odedávna a nadusat živé téma do tabulek a grafů je často kostrbaté. Podobně uvažuji o Knize slavičích příletů. Cenu má ze všeho nejvíc estetickou 🙂 -Ano, je to bohužel tak. Vždyť rekord jednoho nedočkavce neznamená vlastně skoro nic. Je to však mediálně vděčné. A tady, vztaženo k nadpisu, může jít o výsledky ne nepodobné. Ony totiž ani tukové zásoby – jakýsi indikátor připravenosti k cestě, k domýšlení předchozích kilometrů – též výrazně „plave“. Ne u slavíků starších, u mladých však jistě. Který z nich, chycený na punktu mezi Bousovy, bude z okolí a kolik sousedů ve stejné síti je na cestě už pořádný řetěz kilometrů? Zatím jsem se to nedověděl. Co na mne s velikou chutí však vyskočilo hned bylo upozornění, že problém bude mnohem složitější. Jistotou jistou tedy je chytat, chodit na ně a zase chytat. Nelitovat čas a pracovat na tom odemykání. Je to vážně podobné, jako stát před fortelným zámkem (myšlen zámek – jako zámek), k němuž schází klíč a mít ctižádost odemknout jej a postoupit dál. Poté, co jste museli skříňku s citem otevřít, seznámit se se záměrem Mistra, pořídit otisk toho tajemství. Kovat, pilovat, vyhmatávat – až systém povolí.

Já se nyní s úkolem nacházím přibližně v této fázi. Jdu do skladu shánět železo na klíč.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.