Ach, to ptačí mládí!

Žádné komentáře u textu s názvem Ach, to ptačí mládí!

Půlnoc se překlopila do 4. září a já už vím, že mi odchyty končí. Ještě noc zítřejší, ta bude poslední, ale dnes už se rozednívá.

Hrál jsem slavíky od půlnoci, pak chvilku ležel v autě, když na mne posvítil zlatý disk shora. A posvícení to nemělo být jediné, hned o chvilku později už na mne svítí policisté. Pak ale odjíždějí a přejí mi úspěch. Ráno je parádní, je cítit tahem. Slavíci už tu nejsou, ale pěvců jinak všelijakých. Stále výrazně táhnou cvrčilky zelené. Co by se jich tu nachytalo!

Cvrčilka zelená od Horního Bousova

Díky dílu rákosí, co nad svodnicí roste, rády zde kotví a pak se nachytají. Jsou většinou mladé, letošní. I té s číslem 58469TV vinšuji šťastný let – žasnu, jak skáče do trávy u silnice a mizí „pěšky“. To ony dělají. O kus dál ve Slavičím háji nám hnízdí a také na tahu jsou tam k zastižení. Máme je odtud nastudovány, víme, co umí. Že z travin nikdo je nevyplaší, i kdyby se na místě rozkrájel. Lezou, jak myši.

Je 8. září, o 295 kilometrů níže k jihozápadu., u obce Igensdorf, region Oberbayern.

Kočka nese domů k pochlubení po hřbetě skvrněného ptáka, podobného pěvušce, a tak je i později ohlášen. Je po ptačí cestě a my znovu vidíme, jak podobní ptáci jsou zranitelní. Jak snadno se nechají chytit. Nevíme, odkud cvrčilka byla, kde se narodila, ale je jisté, že se tam nevrátí. Kroužky – před chvílí jsem tu o nich psal – jsou posly dobrých zpráv, však i těch smutných. Všech ale do jedné – veledůležitých. Ať nám je do skoku, anebo se nad tím zamračíme.

Nerozpočítávejte vzdálenost mezi dny, které pták absolvoval od chvíle kroužkování. Nikam nedojdete. Je to spíš tak, že našel místo či místa, kde se mu zalíbilo. Tam se povykrmil a teprve potom myslel na odlet. Napřáhl k cestě a letěl. A nebýt chvíle okroužkování v úvalu Klenice, nic bychom tady nevěděli a já mohl v klidu jít spát…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.