Ač je jen málo lidí, kteří by si podobný stav svého majetku hodlali dovolit, přeci jen tací jsou a my máme příležitost objevovat.
Mlýnská zahrada.
Na Kněžmostsku, které se ocitlo pod obrovským tlakem na krajinu a v mnoha segmentech se stav pohybuje na samé hranici přežití, je tento biotop jednou z posledních oáz pro živou přírodu. Kout (zatím), ponechaný svému osudu, na sebe navazuje život jak sněhová kulička na provlhlém svahu při sešupu a obraz je jakousi derniérou představení o druhové rozmanitosti regionu.
Snímek z dnešního rána ukazuje na bílém kopečku u zdi mlýna místo posledních hnízdění slavíka. To už je dlouho, ale dočkat se může návratu. Příroda si zahradu bere odvážně zpět a podmínky pro náruč organismů jsou přímo skvělé. A nejen zahrada, i rybník nadohled! Ten nabízí prostředí jiné. Velikou výhodou místa je adresa na tahové trase, migračním koridoru – chcete-li. Problémem jediným, o to však vážnějším, jsou desítky koček, okupujících místa, a tak je více než jasné, že rákosník zpěvný, který se už-už usadí v kopřivách a v noci zpívá, se po málo okamžicích objeví zakousnutý na některé z domovních rohožek. Toť uděl štvanců, kteří za bydlením musí dnes až mezi lidi…
Nevím, jak dlouho obraz ten vydrží, obšlapovali zde kolem plotu lidé s pohledy nebezpečně konkrétními. Přijít může cokoli a člověk to bude muset vzít. I tak už děkuji za živou učebnici, kterou, a musím říct – nečekaně, nabídla příležitost a jeden dost svérázný člověk. Je to v podstatě, jako bych koukal do našeho Slavičího háje chvíli co chvíli od stolu, v teple. Toto prostředí je ale členitější, bohatší. Zaniklý rybník je přímo fantastický. A skladba stromů? Jejich fungování ve výměru roku? Znovu říkám – příležitost sledovat segment doslova po chvílích, rozkrývá jedinečnost přírody dokonale! Jak se od sebe liší. Jak se chovají v povětří též každý jinak. Jak reagují na jaro rozdílně, jak na podzim, jak si vyprávějí v náklonech o povětří. Střemcha, jasany, javor mléč, dub zimní, olšina plná orchidejí, ořešák královský trošičku stranou a dávné jabloně. Co kmen, to odlišná povaha! I mezi jasany jsou navíc rozdíly. Neuvěřitelné.
Srny se do travin vrátily, co taky zbývá. Mezi ploty. Na slavnost. Života. No a ten slavík? Počkáme si. Únor je měsícem stále dotěrnějších pozvánek ve směru k Africe, a oni podléhají. Zvednou ta chytrá křídla před jednou z nocí k odlétání. Chvíli to potrvá nad pískem a také nad vlnami, nad štíty z horského kamení. Ale přijde ten čas, kdy se mi povede před známým křovím přihrát své slavíky k rozpoznání.
