Napadlo mne, že vy, kdož nejste ornitology, byste možná také chtěli vědět, o čem budu referovat na setkání v Kostelci nad Černými lesy za pár dnů. Tak si to tady v nadpisu přečtěte a já si zatím rozmyslím, co k tomu nejlépe dodat.
Připravil jsem padesát snímků, které nenechají vypadnout z děje. Musím říct, že referát bude i oslavou nové techniky a tak se hodí připomenout, že vlastně i projekce jsou dnes skvělým doprovodem. Dá sice práci vyhledat fotky v galerii a pak je ukotvit do filmu, ale vyplatí se. I proto dnes každý kroužkovatel fotí při své práci, aby měl před veřejností spolehlivého společníka.
Referát je zaměřen na noční chytání a kroužkování slavíků, které proběhlo o prázdninách a tady na blogu z něho jsou mnohde záblesky.
Referuji pravidelně už desítky let a myslím, že by to tak mělo být. Každý specialista by měl po sezóně k odborníkům předložit výsledek a vystavit se případným dotazům. Nemám nouzi o materiál, nemám ani vítr v hlavě. Svých pár minut si užiji.
Co se mi stává – mám někdy problém uhlídat čas. Zhruba po třetině mne přemůže euforie, jsem najednou zpátky v křoví nad motyčkou, líčící překlopnou síťku – sklopku. Minuty z odchytů, ty nejvýživnější, najednou hned chtějí k lidem, najednou nejdou udržet! A pak když všechno skončí, stane se přesně, co Cimrmanologové vystihli v postavě Oty Plka. Zatímco ostatní referující ze svých rolí s předáním ovladače vystoupí, já zůstávám dál. Myslet na jiné se nedaří, chvěji se, mám zrychlený tep a z listopadu je máj.
Referát nabídne nové poznatky, úvahy i spekulace. A taky přiznání, že mnohé je jinak. Jinak, než jsem si dosud myslel a než bych si v tichosti přál. Nemám ale s kým konzultovat zkušenosti, první roky jsme byli na téma tři. Doktor Balát, Víťa Typner a já. Zhruba třicet let však cestu už šlapu sám. Proto mi chyby nemá kdo vytýkat. Pravda, je zde tým lidí, kteří se slavíkům věnují, ale jejich práce je jiná. Specifická. Však dobří v tom budou.
Referát znovu představí zdejší krajinu. Výsledky sběrem jsou především z ní. Jaké je štěstí, že u nás slavíci stále ještě jsou! To se to buduje Slavičí háj! Za humny v Českém ráji bych jej sice také dokázal vystavět, ale slavíky bych tam mohl plácat tak leda z písku! Po dešti.
Krásně se ukazují nároky druhu v tom našem rozhraní. Je to až kruté k nejstarší chráněné oblasti vedle. Ale aspoň něco krajina před rájem má k němu na pochlubení. A já se snažím, co to jen jde.
Nebylo těžké zamilovat si krajinu přes slavíky. I ty jejich kopřivy. Kdo by to dříve řekl, že jim vyskládám tolik pochval. Poznal jsem je totiž. Znám jejich vůni i chuť. Třeba mrňavých zjara pod sněhem. A znám jejich odvahu, když chránit se hotoví snůšku khaki vajíček. Pokud v nich ulici nesešlape zvěř či sekáč je nesklidí do míchanice drůbeži, slavíci se obávat nemusí.
Tak, vážení, takovou kopřivu stavím klidně i proti lyse červené knotovce z Plakánku, na kterou cedule zvou a zákony přiléhají natěsno.
V té mojí krajině je tomu jinak, i proto ji tak často nazývám statečnou.
Stal se ze mne advokát chudých. Ale výkonný, to mi věřte. S tolika drobnými vítězstvími, i v kapse druhé s prohrami na zip pečlivě zavřenými, aby netrápily.
Když ale o dubnech noci se zpotí a vůně ta v tichosti obejme kraj,
byť asi nejeden stanul by proti, však kam hrabe se celý ten sousední ráj!
