Potkal jsem dnes na výjezdu – mohu to tak říct – příznivce. Fandí Slavičímu háji, fandí mým „železům“ po regionu, chodí na slavičí blog. Není to báječné, slýchat slova podpory, o kterých předem nevíte? Ano, internet je mocný a já jsem paní Haně řekl, že – ne pro sebe, pro slavíky a jejich krajinu to všechno dělám. A že si lidé všímají i kdo za tím stojí, je jaksi navíc.
Vždy za takového okamžiku dostanu chuť něco připsat, kousek dopovědět. A příroda? Ta můj kalamář vyschnout nenechá!
Vzal jsem tedy pět obrázků, co mám po ruce a připravím čtení na příští dny. Ano, musí tu chvíli vydržet, blog se uklidí do zimního režimu a frekvence vkládání zmírní.
…
Ježka východního jsem vyfotil před pár dny na jihu Moravy.
U nás v zahradě bydlí ježek západní, který má bodliny uhlazené (jednosměrné, nikoli křížem).
Jsou to hluční chlapíci, ale vítaní. Každý rok najdu obydlí z listí, kde přezimoval. Patří do mé společnosti, vážím si kolem opravdu všech. I v trávníku květy dál kvetou. Poseču později.
Kalous ušatý je sovou, kterou lze k síti pro okroužkování přilákat i ústy přisátými k hřbetu ruky v čase oddálení. Anebo kouskem polystyrenu s navlhčeným sklíčkem. Anebo přehrávkou téměř čehokoli. Tento přiletěl na hlas kulíška u vycpaného sýčka. Ještě teď mám hřbet ruky poškrábaný, ale hojí se. Drápy jsou opravdu ostré.
Poznali jste králíčka obecného? Nejmenšího opeřence Evropy? Teď je můžete potkat i ve vaší zahradě! Zejména mladí ptáci letos narození se stěhují na jih. Jsou pospolití a životem upsaní jehličí. Však také se svou muší váhou dovedou jako jediní viset na jehličkách a vybírat ukrytý hmyz. Drobné tělíčko potřebuje energii pořád „točit“ a tak je vidíte stále v akci.
Při prvních nočních odchytech v horách tehdy s přáteli na Rýchorách jsem je viděl za silného protivětru srážené do trávy, ovšem vždy v urputné snaze dostat křídla znovu do vzduchu a rvát se za postupné vítězství. Od těch dob držím k nim hluboký obdiv.
Rýdovací pera červenky obecné z odchytu ve zdejší zahradě večer. Podle tvaru zakončení a indicií dalších lze většinou rozhodnout, kroužkujeme-li červenku letošní či z roků jiných, dříve narozenou. Tato se narodila loni či v letech předešlých, není letošním mládětem.
Poslední obrázek je od peří vzdálen. V cestě za prací jsem si vyfotil gotickou branku u kaple ve Vlčím Poli. Ano, je naším dílem, o to by ale nešlo. Zaujalo mne, jak ji lidé přijali a ozdobují.
Díval jsem se jinde na práci jinou, na sluneční hodiny u Kněžmostského uzenářství. Za stupnicí cifer je plastika z mědi. Slunce z obecního znaku s píšťalou v ústech. Ta tvoří gnómus a přijde-li svit do těch míst, stanoví čas. Středoevropský, pravý. I proto bych radil vrátit čas k normálnosti, slunce nás totiž moc vážně nebere.
