Děkuji za podporu. Přidám klidně, mám o čem psát. Není reklamy pro místa či pro slavíky nikdy dost.
Posíláte k diskusím i ptactvo jiné, nevadí to, vždyť slavičí blog taky někdy své poslání šidí.
Našel jsem mezi fotkami první geolokátor. Vidíte, postačí obrázek a můžeme tu sedět do večera.
To sice nebude, musím jít zazvonit kovadlinou, pár vět ale vkládám…
Ten přístroj jsem měl v ruce poprvé, kdy to jen bylo? To už jsem věděl, co „mašinka“ umí. V Anglii to pro nás vyzkoušeli a napsali o projektu, že u slavíků jde o naprostý průlom. Moc jsem si přál, aby i z druhého „loggeru“ alespoň pár věcí vyždímali, nefungoval totiž poctivě. Vyždímali nakonec dost.
My nyní ždímat nemusíme, přístroje držely, jsou dávno kvalitnější.
Jsem v jednom otazníku, jak se souhrn zápisů rozhovoří. To, co se vrbí, zavání u obou druhů pořádným překvapením. Znovu si tak na mne došlápla pokora. Na základě poznatků projektů jiných jsem tipoval zimoviště pro rezavějšího „někde“ a nejspíš si slušně natloukl. Mohu se tak ale chovat, bez myšlenkových výletů by mé hledání bylo dost chudé. Jsem člověkem snivým a tady odlévám vrchovatě.
Nenapsal bych slavičí knížku, kdyby to tak nebylo. Kdybych neuměl přiklapnout oči. Musel jsem pár odstavečků malinko vylhat. Děti sem nechodí – a kdyby, odpustí mi. Ale jinak, jinak je po kapitolách samá slavičí pravda!
Nebylo těžké hrstku těch zážitků propojit k sobě. A moc dobře vím, že jestli mne krajina pozoruje, kýve mi k souhlasu.
Jednou je poprvé a i tady to bylo. Posbírat příběhy, promíchat s obrázky a potom čekat. Co laskavý čtenář, jak mu s tím ve výsledku bude.
Šel jsem se do skříňky dotknout skleněného srdce, co mám od novinářů. Dává mi sílu a drží naději. Že nejdu zbytečně. Sešel jsem se včera v tom Bousově o „svátku“ pana prezidenta, co tam má náměstí a taky školu (a nově i podobu v kameni v centrálním parku), s člověkem z dětství. Bylo to milé. Z ulice Na Hrázi, kudy tak často musím projet a noha pedálu sotva se dotýká. Nejde tam o žádné šamanství, věřím však podnětům pro hlavu připravenou. To u mne funguje. A tak jsme včera postáli spolu a město mi najednou stanulo kapesníkem. Poprvé..
