Když ptáci už nějaký čas táhnou a září se ohlíží, kudy z kalendáře pryč, objevují se v krajině víc než kdy jindy budníčkové. Zejména budníčci menší.
Protože je dávno vyzkoušeno, že původem mnozí jsou ze Sibiře i z oblastí dokola kol, je třeba mít se při určování na pozoru. Vůbec to neznamená, že není-li chyceným právě zlatohlavý či alespoň pruhohlavý, že zbylé přejdeme mávnutím ruky. Totiž ti zbylí jsou nápadně podivní, i když menšímu nejblíž. Jací však menší?! Vždyť křídla jsou protáhlá, dlouhá a barvy včetně mocného očního proužku prapodivné!
Ano, zcela jistě se díváme na příbuzenstvo z krajin vzdálených…
Kroužkovatel od moravských Biskupic Jura by o tom mohl vyprávět. A dnešní jeho odchyt nebyl jiný. Taky se diví, taky fotí a měří, taky přemýšlí. Jen o tom nepíše blog.
Tady nabízím jednoho „zahradního“ od kovárny.
A druhy doprovodné: Zpěvný drozd a obecný králíček. Mladí.
Sedím na kované zahradní židličce, která jde sklapnout jak futrál na housle. Dívám se na modřín s šplhavým trubačem, kde hnízdil hřivnáč, a přemýšlím o migrantech. Odkud že jsou. Chci je tu. Jednoznačně!
Už pro to listování v klíči…
…
Je báječná i podzimní ornitologie. Chytání pro častější stahování kroužků z bužírek, než je tomu „o slavících“.
Je na poledne, ptáci jsou ze zahrady pryč, jedu do háje. Slavičího.
Můj přítel Pavel co sad-eko onehdy vysázel, zve mne k vinobraní. Hrozny mnoha odrůd jsou v záclonkových pytlících dohřívány udýchaným babím sluncem, vybírá do bedničky reprezentanty. Chutí převšemožných!
Jakým je znalcem, jak se mu réva vydařila! Dorážím se pak kivim v hodině nejzralejší. Síla stejně tak přenáramná!
Ještě mi radí, kde v háji který strom ochutnat z jabloňových, který je pro dnešek nejvhodnější. Každý už znám jako on, navedení tak dlouho netrvá.
Dělám si obrázek objektivem, abyste mohli přisednout o něco snáz.
Podívejte, kolik už větví slavičí spleť po letech nabrala. Jakých jen listů!
Daří se nám. Proč to neříct, daří se představy naplňovat. Sucho některé výsadby usmrtilo, ale jiné se nedaly.
Dívám se do zlatých trav a oči se topí. Žily tu cvrčilky, tajemní ptáci co letí mezi posledními. Teď už jsou traviny bez nich, ale neosiří. Ony se vrátí. Nemají jinam kam v krajině kolem. Vrátí se spolu se slavíky! Až zima odleze, až předjaří nakročí a jaru rozrazí dveře.
Vím, jaké to tu umí být a vědí to i lidé z okolí. Jsou rádi, že zpěv ten z nejlepších se z kraje nevytratil. Že držíme máj podle básníků.
Teď je však podzim.
V bedýnce kopeček proměněných květů jabloní. A věřte, že voní dojemnou jarní připomínkou.
