Jakmile se první listí začne barvit, jakmile obě staré túje u kovárny zachrastí šišticemi, je nejvyšší čas poslouchat hlasy. Budou patřit čížkům.
Mají ty stromy v oblibě a říkám si – jak je hned tak najdou. Anebo je některý z ptáků přivede po roce znovu? To by musel mít kroužek! Chytnu je vždycky nad vodou jezírka. Čížkové a voda, to nemůže být jinak.
Tady se chytla samička.
Je ze severu, to je jasné. Povětří je k nám přináší, mám radost z těchto návštěv.
No ale na druhé straně sítě je ptáček jiný. Ten, narozdíl od čížka, s pobytem končí. Pěnice černohlavá, sameček.
Ne každý černohlávek je na určení věku jednoznačný, absolvoval jsem k tomu pobyt na podzimním pražském punktu.
Je dobré co člověk nemá osahané nabrat si od znalců jinde. Pěnic tam chytají stovky.
Základní znaky jsem pro vás nafotil.
Síť sesoukávám do středové lajny a chytání končím. Už není dnes čas.
