Když je něco naposledy, člověk k tomu přistupuje jinak. A proklíná čas.
I chytání slavíků v roce 2018 mělo mít někde konec a ten se dostavil s nulovým výsledkem dnes ráno. Není to tak, že by nějaký slavík k jihu ještě neletěl, ale výsledky pro projekt jsou již předvídatelné a není potřeba stíhat každého slavíka.
Až vše spočítám, výsledky se zde objeví.
Není to nuda v chytacím místě, obzvláště takovém jako je biokoridor po Horami mezi dvěma Bousovy. Leží ve směru západ – východ a je přirozenou čárou, čekající v kterémkoli místě ptáky zachytit, nasytit, schovat a ubytovat.
Dnes odchyt začal po ránu v síti lapenou poměrně vzácnou pěnicí vlašskou. Kroužkoval jsem podobnou naposledy v roce 1986, je to vždy veliký svátek. Chytil se další velký rákosník, budníček větší, jejichž tah před týdnem začal naplno, chytli se menší rákosníci – zpěvný a obecný, cvrčilka zelená, pěnice slavíkové a dokonce půvabný stehlík. Těch v místě bývá v tomto čase dost, ovšem drží se stranou sítí. Byl tedy s prostředím, kde jsem prožil letos tolik času, dotekem na rozloučenou.
