Chození v dešti

Žádné komentáře u textu s názvem Chození v dešti
Chtěl jsem navzdory rozhodnutí jet ještě pod topoly chytat.
To jejich listí má před podzimem tradiční vůni. Ne, nehledejte ji po parfumeriích, leda tak přírody!
Ale nevyjel jsem. Předpověď operativně překopali, na to mají právo v cestě za nejpřesnějším doporučením a já stojím místo toho v zahradě. V pár metrech čtverečných, které jsem si kdysi zaplatil k životu. A navzdory velikým problémům s usazením domu dnes je to nejtajemnější místo Kněžmostu. Dávno mi věříte, vím to. Ale přesto – přihazuji důkaz. Bude z pravěku, takové už tu taky byly.
Déšť nejen dolil do jezírka trošku cenné vody (složitým mechanismem, na kterém jsem pracoval dva dny, je do něj přepouštěna voda od hlavního okapového svodu), odhalil při tom i další industrii.
No, podívejte sami, nechtěli byste kolem takového chodit. Takže se vraťme zpět někam do časů, kdy se tady štípaly valouny pazourků a prý i achátů kozákovských, to když byla nouze.
Kdosi zručný přede mnou ho vyrobil a některá jej jednou prostě z ruky upustila. Pak už přichází déšť před moje oči. Jsem další rukou na předlouhém běhu, jež nástroj zvedá, moje už jenom k odivu. A k uložení do rodinného muzea. Už tam těch exponátů je! Ještě pár dešťů a budu muset dům přistavět.
Dávné smetiště? Ano. Problém s tím nemám.
Mrchoviště? Když se tu tolik zvířecích kostí nachází? Proč ne? Ani to mi nevadí.
Pasuji sem, je mi tu královsky a kout bych nevyměnil. Půjdu si zase tam sednout, už neprší a budu mít v hlavě po úvahách – co všechno se tady muselo stát? A zakončím tradičně – Čas! Čas je tím fenoménem, který vše řídí. Přestavuje, ukládá, zapisuje, posouvá, vybízí, chystá.
Kéž jej každý z nás držíme v uctivosti..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *