Událo se toho tolik a času na psaní i vzhledem k nastavenému režimu žití tohoto „chytacího“ léta je méně. Blog naříká.
Napíšu zatím alespoň pár momentů z té neskutečně ornitologicky výživné jízdy.
Místa pro chytání jsem vybíral zajímavá „pocitem jistoty“ v nachytání a jiná zas úplně potrhlá, kde chytit by se nemělo nic.
To je prostě výzkum. A tak jsem líčil na svazích rohatských Hor, na návrší stranou Sobotky kde slavíci normálně nejsou, pak jsem se vrátil k Hornímu Bousovu na náhorní plošinu u vodárny a odtud zamířil do Slavičího háje.
Rád bych poznamenal, že nachytal jsem úplně všude, rozdíly v početnosti přičítám více tomu, zda slavíci měli pro pohyb podmínky než místům samotným.
Vyřeším to nyní formou „Obrazového průvodce“, to bude nejvhodnější
Vodárenská věž a komín města na Klenici. (Foceno zpod rohatských Hor).
V pořadí již druhý doklad, že nocí se potulují/táhnou? i mladí ještě nepřepeření slavíci obecní.
Sobotecko – místo, kde slavíci už nejsou.
A večery, jaké tam bývají, ukrývající možný slavičí tah.
Podivný slavík, nakonec jsem se pro křížence nerozhodl.
Jeho „nebezpečně“ zbarvené krovky ocasní.
A detail křídla.
Jedna z velkých událostí, kontrolní odchyt mláděte ze Slavičího háje pořízený tady u Sobotky. A to jsem ještě netušil, že přijde i v „háji“ kontrola slavíka označeného předešle tady.
Tedy hned dva výsledky pro bádání.
A kolem mezitím spěchalo léto…
První slavík tmavý na podzimním tahu!
Časně, překvapivě, senzačně.
Jeho příkladné znaky pro ty, co je umí číst. Nemívají tmaví mladí takhle pokaždé jasno. Určitě ne.
