Na slavičí koncerty je pozdě a přeci je tuším. V doznívajících úlomcích slok čím dál znuděnějších mistrů. Ty stačí k tomu, aby se podařilo zmapovat okrsky, kde se bude chytat. Do sítí, hlavně však do sklopek.
…
Večer vstupuje do prostředí, které odnikud neznám. Neměl jsem ještě příležitost být se slavíky v křovinách krčících se pod obrovskými stromy mezi loučkami vykreslenými v pruzích.
Neváhám ani chviličku – tady se slavíci opravdu mají!
Jak světlo mizí, utichají i ptáci. Drozd i ti slavíci. Nebudou se už obtěžovat, úkoly k nim dorazí jiné.
Zem je rozpálená z předchozích dní, kdy dnešní ještě přiložil. To je přesně čas kdy vylétají světlušky. K prvním setkáním pod závojem noci. Louky se rozžínají a která je šetřivější, brzy zhasíná. Stačí jí to tak, dala o sobě vědět a z výšky má vyhlédnuto.
Dopředl kolovrátek osamělé červenky, listí v korunách natřásá vánek, místo se ukládá spát.
Po noci vypnou se sítě a sklopky políčí. Je totiž čas mladých slavíků, možnost k nachytání.
Snad nám to vyjde.
