Abyste si dokázali představit postup táhnoucích slavíků obecných, osvěžím dřívější (a zatím jediné) hlášení ze zahraničí, které mám.
Ano, 14. dubna byl dotyčný slavík ze Studénky (MB) v poslední velké zastávce v podhůří Alp.
Odtud už to do Česka dlouho netrvá, je ovšem nejisté, zda vyrazil hned po okroužkování italskou kolegyní v rezervaci Fondo Toce.
Je jisté, že příletové vlny, které vznikají a dají se na našich hnízdištích vypozorovat, formují se právě v posledních zastávkách. Ptáci čekají „na povel“ podobně, jak to vidíme pod horami v tahu opačném (podzimním) třeba v Krkonoších či Jeseníkách. Neviditelný šachovnicový praporek posílá skupiny i jednotlivce od startovní čáry do výkonu. Překonat a zase si odpočinout.
V případě návratu a poslední hlavní zastávky se už moc neodpočívá, jak ukázal (zde dříve zmíněný) rákosník velký, k moři to je otázka dvou, nebo tří dnů.
Z napsaného vyplývá, že první pořádná příletová vlna slavíků obecných se blíží Polabím do dávno rozevřených křídel Domousnické brány, kdy Chloumecký hřbet je pro ně posledním momentem, než vstoupí do nám společné krajiny.
Tak uvidíme šestnáctého dubna.
