Jedu prvně zavábit na slavíky.
Vidím v dálce močály a vím od víkendu, že jsou plny pokladů, to je panečku pocit! Má to smysl.
A v čapím hnízdě o kus dál už sedí ona. Hnízdí se.
Sedřené slunce klopýtá k Bezdězu a v ohromné výšce k němu veslují ptáci. Čejky! Vracejí se někam, kam nedohlédnu, vrací se domů. Čas k rozjímání..
Krajinu jsem dostal ke zpívání, odřenou ale mojí. Tak zpívám a zpívám, dokud v ní nezakopnu.
První po větvích zelenání a bor u Žabokliku za oknem, jaká jen nádhera! Slívy už po noci vydechnou a já se neovládnu. Sasanek v příkopě jak kdyby se pod lesem zapomněl sníh! Vím o té překráse po přírodě.
Zastavuji v Husí Lhotě a moc času věru nemám. Je tady, nebo ne?
To místo už jeden rekord drží.
Jen jsem o přehrávač ovadil, už jsem ho v produkci škrtil. Je tady! Samozřejmě. A ten zpěv znám, chybí mu tlukot. Tak jestli je to on co myslím, bude to doma na oslavu. Jen ho však chytit.
K síti přišel pěšky mazaně a spíš se jen podívat jestli mám z loňska spraveny díry. Nechytil se, ale dal mi tím čas nalíčit v trní sklopečky. Až se vrátí, naděje zavlaje.
Je ticho. Přehrávač zlobí, odmlčuje se, vstupuje soumrak a začal v lese.
Ale první ze sklopek má domeček a v ní rezavé záblesky! Srdce mi tančí jako už tolikrát při těch prvních a jdu vybírat.
Že jsem si to myslel! V křoví si tykáme, známe se dlouho. Je mu osm let! Jak je to možné, že tohle dovede? A tuku má pod kůží, že by mohl letět klidně zas nazpátek. Tak komfortní musela být cesta starého zkušeného slavíka od Husí Lhoty. Podle chování tu zcela jistě byl už včera a asi i dřív..
Nic nenadělám, času málo, nemám možnost chodit častěji. A i tohle je výsledek skvělý.
Dál už jsem nejel, nezbýval čas. V lese už tma, to on si zazpívá, jak se kraj zhasne docela.
Je to letos přeci jen opravdu dřív.
Tak vítej doma rezatý ptačí mistře!
