Podobný titulek byste tu někde už našli, tady však jde o Jizeru jinou.
Narazil jsem na fotky od Jaromíra Macešky (programový ředitel rádia) a tak jsem si na něj vzpomněl.
Zastavoval jsem se rád u něj v kanclu, lákal mne i na golf. Taky jsme jezdili v terénu auty na nějaké akci od rádia. Jindy jsme slavili s „Jizerou“ závěr roku. Bývalo to veselé.
Horší je, že už tu není.
A tak, protože se blíží výročí naší „rádiové cesty“ k pramenům Klenice, našel jsem tento papírek v deskách. Kopíruji jej, abyste viděli, jaké to ve studiu bylo.
Jsem tam nějaký bledý až vyplašený, ale to je spíš přístupem fotografa.
Jaromíre, věř mi, že si kolikrát vzpomenu, kolik času jsme éterem „prolítali“. Jak kalousi vyvedli mladé na těch borovicích u studia, jak jsme to komentovali lidem, co se na ně ptali. Jak jsme dělali obličeje, když padnul dotaz na zastřeleného orla mořského od rozzlobeného posluchače a já nevěděl, jak okomentovat jeden koberec.. To už je dávno.
Ale ke Klenici, k těm jejim pramenům když někdy přijdu, tím kamenným mostem pod dráhou jsi před chviličkou přeskákal nad prťavou stružkou se mnou. Příteli.
