Slavíme, už to začalo! Není ani sedm, ale už se ladí. Letos to bude tuším podle rozbíhání opravdu velkolepé.
V zahradě naproti zůstaly jenom kopřivy. Mladé se nebojí a staré jsou po smrti. Srny jsou pryč, zajíc taky, ještě odlétá nakvap splašený kos. Táhněte pryč, vzkazují ruce odpalovačů. Náš je ten konec roku, my Zemi řídíme!
Teď to na chvíli utichlo, je ještě čas.
Najděte si tu příběh o labuti, jak měla nejdřív štěstí po nárazu v Praze do trolejí a podruhé smůlu. To na vysokém napětí. Měla kroužek na noze, proto to vím.
Nevím, co mne čeká o půlnoci v křoví. Budu mít reflexní pásek na ruce, na čele světélko, v ruce zápisník a přes rameno foťák. Tuším ale, že zažiju něco, co netuším. A ráno se tam musím za světla vrátit, k posčítání pomalejších.
Bláznivá věc.
