S ťuhýkem naposledy

Žádné komentáře u textu s názvem S ťuhýkem naposledy
V odlet věřím
Když zpravodaj Gedeon Kašpar nenašel v místě dlouhodobého pobytu odvážného ťuhýka žádné chumáče peří, ani mrtvé tělo, ptákovi se podařilo s největší pravděpodobností nakonec odletět a nastoupit podzimní tah!
Ťuhýci obecní od nás směřují k jihovýchodu k Bosporské úžině tak, jako třeba slavíci tmaví, nebo rákosníci zpěvní.
Cesta se dříve nazývala „pohodlnou“ proto, že i když je daleko delší než jižní či jihozápadní, nestojí v cestě hory. V posledním čase ovšem stojí v cestě velmi výkonní lovci-chytači, kteří třeba v Libanonu či Egyptě pobijí miliony tažných ptáků, směřujících koridory dál. Tedy i obecných ťuhýků. My ale, protože chceme loudavému cestovateli přát, budeme si myslet, že využil k přeletu nebezpečných území oblouk, frekventovaný zejména na tahu jarním, přes Arábii.
A máme k tomu obrázek, který nedávno pořídil východočeský ornitolog Jirka Zajíc, když navštívil Omán.
Omán, prameniště ve vádí u Ash Shuwaymiyyah, lokace: 17.9342375N, 55.5268808E (21.11.2017)
A tady takového ťuhýka vidíte. Taky je mladý a nezkušený, též na cestě poprvé.
Lanius collurio
Táhnoucí ptáci nechtějí zemi ztratit z dohledu a tak, naskytne-li se příležitost k zastávce dole pod nimi, rozhodování není složité. Zastaví.
Náš ťuhýk by v tomto čase již měl být někde v těch místech a chystat se k přeletu do Afriky. Doufejme, že prostředí, kde už přeci jen je teplo a potravy dostatek té obvyklé, že mu svědčí.
Jestli je ptákem českým těžko říct. Mohl zrovna tak přiletět ze severu a tah ve Škodovce pouze přerušit. To už nikdo nevypátrá, leda že bychom měli kliku takovou, že na jaře ho někdo někde podle kroužku „přečte“. A pokud to bude záznam červnový, máme vyhráno. Takový je hnízdní! Víc jsme pro jeho stopování udělat nemohli.
I proto mám rád kroužkování, že mohu být ptákům nablízku. Že mi nic nebrání přidávat vlastní chvíle k jejich. Že mohu přemýšlet nad řadou ????? a hledat odpovědi. Že se tím stávám zkušenějším, zbohatnuvším. Že si mohu výzkum nastavit docela podle sebe. Nikdo (krom Pokynů pro kroužkovatele), že mi do toho nemluví a svobody – té si cením nadevše.
Končíme příběh boleslavského ťuhýka, který zaujal nevídaností.
Domnívám se dokonce v čase všemožných statistik, že právě on je na seznamech pozdních zástihů druhu vítězem.
A teď už opravdu, jak to dělám i se slavíky, posílám k němu přání šťastného návratu. Někam, kde se mezi květy divokých růží před pár měsíci narodil. Když ještě nevěděl, že potká nás všechny a že mu to půjde ve zmatcích.
Snadné to nemá a mít nebude, ale to je případ většiny mláďat tažných ptáků, jež čeká cesta do neznáma. Vždyť největší ztráty jsou právě v prvním roce života.
Až poletí za rok, nejspíš ho při okraji Mladé Boleslavi s kolegou objevitelem už nepotkáme. Ale křídla, ta budou nad mapou více neomylná, troufám si říct, že naprosto jistá.
Děkuji za jedinečnost podobných chvil. Za setká(vá)ní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php