Dobrý večer přátelé.
Nejdřív si znovu postesknu. Nefunguje počítadlo opakovaně a nemůžu odpovídat na komentáře. Píše mi to, že autor blogu mi přístup zakázal. Je to veselé.
Slíbil jsem v nadpise výhledy – tedy, co ještě bude.
Běží adventní čas, věřící v potřebném smyslu slova nejsem, ale vím, co advent znamená a taky, protože máme vykovaný svícen na kamenný sloupek oplocení, zapaluji vždycky po svíčce. První svíčka už má jen nedopalek, krásný, protože vosk kreslí „rampouchy“. Někdy je děti po cestě ze školy olámou, vadí mi to, ale nikoho nekárám. Sám bych nebyl jiný a mohu je našvindlovat novým zapálením.
Napadl první sníh. Vzkazuji, že by mohl být zároveň posledním! Uvidíme. S tím souvisí informace, že ťuhýk ze Škodovky už je opravdu pryč. Odletěl posledního listopadu.
Slíbil jsem příběh i o něm.
Dalším tématem do konce roku bude Tečka za sezónou.
Vydáme se též společně na jednu zimní lokalitu, kde slavíci hnízdí, když jsou doma. Návštěvou.
A protože mne neminulo několik komentářů, určitě se tu objeví „odpočívající poeta“.
Sdělení budou mít podobný jazyk:
„Empírová stavba dnes září. Dlažba ale začíná zábst. Z bezpočtu světélek se odrazy snášejí do tepané mědi rodinného betlému a drobné scénky kolem ústřední po roce znovu ožily. Loď už je plná, lidé nastoupili. Jsou jiní a kostel to poznává. Ale přeci jen vznešenosti nebrání nic, aby byla tou z dávných časů. Zlato se blyští, oblouky klenou, pilíře nesou. A sanktusový zvonek, ten vyčkává.
Soumrak už před vchodem rozprostřel vlasy, však pouliční lampy si to nepřejí. V mrazivém ovzduší dobíhá zas jeden z dnů. Sotva tma postoupí, skončí se docela.
Zima se snáší, do krajiny naší…„
Stihneme i několik témat odborných. A pak už si popřejeme. Ne ale dřív, než v dílně něco vyfotíme a opatříme letopočtem.
