Je po půlce listopadu tedy před zimou, a protože ve zdejší krajině sníh bývá později, dá se v přírodě třeba uklízet.
Zažil jsem úklidových akcí v přírodě dost, už na ně nechodím. Ale uklidit Slavičí háj, to mne nikdo pobízet nemusí. Není té práce příliš, odpadků už moc nebývá. Většinou je v cestě závora a vpředu sběrný dvůr. Spíš se v křoví objevují odpadky staré, které zem tak jako vyvrhne. Je to takové retro-procházení, mnohé plechové obaly se dávno už nepoužívají.
Kdybyste nevěděli, co je to za rostlinku za kamenem, je to mydlice lékařská. Pěkně v létě voní a od středověku je využívána v duchu svého jména. Tedy i příjmení, protože jí lze též léčit. Hlavně ale u té tabule báječně voní, každý rok o to setkání stojím. Zvláštní vůně.
Je tam hezky a to i v čase, kdy je většina ptáků pryč. Slavíci skoro u cíle, zpěvní rákosníci zdaleka ne. Velmi rychle do té krajiny vkořeňuji. Všechno, co tam je, patří tak trochu nám. I ti slavíci.
Řekněte jak je možné, taková vůle po přežití! Loni jsem kolem lavičky prvně vysekal trávu opravdu na nízko, aby se nám tam pěkně posedávalo. A letos mnohde vzešel jahodník. V sběru těch několika plodů mne předběhli ptáci, ale což, jsem přeci v parku ptačím, jak bych měl protestovat. Jsou to kultivary z bývalé ekoplantáže, kde jsou světliny v třtině, tam se místy drží.
Dalším překvapením – a že jich ještě bude! – je vysoká vlhkost země v tomto čase. V létě hlína praská, teď se pode mnou houpe. Zvláštní. Je mi už jasné, proč tam bývá tolik prvosenek petrklíčů. Doslova záhony – další léčivka. Věříte na léčivost bylin, nebo v tom vidíte šarlatánství? Já v tu sílu věřím, mám to vyzkoušeno. Uznávám, že velkým podpůrcem je psychika, měli byste prostě věřit. Upnout k tomu síly. To máte podobně jak s tichem, které léčí. To téma je obšírné a mnohdy zneužívané podvodníky, kterým jde spíš o provizi. Jsou ale jiní, skvělí. To je jako se vším mezi lidmi, jen je vám líp, pokud hlupáků potkáte co nejmíň.
Místem nyní protahují k jihu kosové. Drozdi už jsou pryč, tedy ti zpěvní. Kvíčaly v jabloních pobývají, cvrčaly jen tiše sebraly pár hložin a už jsou někde blíž jihu. Kosové ale táhnou nápadně. Po ránu a večer je to vidět nejlíp. Jde především o mladé ptáky a též obyvatele lesů. Ti ještě odlétají. Kos byl totiž dříve přísně lesním ptákem, to zřejmě víte. Je smutné, že se jich od moře mnoho nevrátí postřílených. Běžně se tam loví. Teď si tady v naší zastávce hledají potravu i denní úkryt a jen co se setmí, poletí dál. Krásně na nich poznat úmysl. Přeletování z místa na místo mezi keři je nízké, takové oddechové, ale jak se zvednou do výšky, už míří za obzor. Tah ptáků fascinoval lidi odedávna. A já nejsem jiný. Je zvláštní ten smutek z opuštění, ale dobře vím, že za ním přijde radost. Z návratu. Jarní tah tu není tolik vidět, je rychlý. Zas si ale mnozí zazpívají a tím prozradí. Zapisuji druhy z místa. Které hnízdí i ty, které jsem zastihl na průletu či záletu za potravou. Bude to jednou čtení dost zajímavé.
