Teplo, obloha plná hvězd.
Dvanáctý den srpna sedmnáctého roku nového století.
Zbujelé traviny ptačího parku při východním okraji města na Klenici se nehnou, je bezvětří. Noční hmyz rozezpíval traviny, táhne k půlnoci a mezi jabloněmi se už formují lehounké sítě. Tým kroužkovatelů přijel na slavíky.
Pevná lavice pod vitálním štěpem ještě vydechuje teplo odešlého dne a láká k usednutí. Pro nedostatek času zeje prázdnotou. Už stojí v uličce v travách skládací stolička a na ní aparatura k nalákání ve výšce táhnoucích slavíků. Sem k okraji Polabí sletují od Jizerských hor na cestě k Šumavě a dál. Budou lákáni k zastavení a označeni. Od východní paraboly Rachval Slavičí háj požitkářsky polyká vzlínající vůni suchopáru, němé figury netopýrů stříhají tmu. Po práci se lidé sesedají k představám, těší se, co bude. Štěkot psa znejistěného v dálce podivnou aktivitou nakonec utichá a uměle zpustlý kout bývalé jahodové ekoplantáže koštuje z poháru léta. Ve směru k náměstí se podsaditou postavou tlačí do obrazu chrám svaté Kateřiny, rozeznat jde i komolý stožár fabriky. Tam někde kousíček za ním do noci blýská bousovské moře. Splavu širokého jak nemá z rybníků v okolí žádný. I pro tento maják noční krajiny je u sítí opodál šance k nachytání. Metoda lákání je čerstvá, ve fázi testování. Povede se ptáky z oblohy přilákat?
Letní noci jsou krátké a než člověk stačí užít z toho šarmu, zvolna končí.
Obzor vysoko nad Sobotkou začíná světlat, přehrávka zpěvů se ztišuje, za chvíli poznáme, jak moc jsme úspěšní. První kosové z provizorních zastávkových pozic přeletují do bezpečí keřů, a hned jak se rozední, začnou snídat. Ve vrbině za potokem se ozval hlas, který znalým ohlašuje šanci. Hrdelní mlaskavý zvuk několikrát zopakovaný patří slavíkovi. Podrážděný zpěvem z umělé produkce tak, že jen co se denní světlo ukotví, za hlasem vyletí. K sítím. To od cesty už jiný přilétává! Lehké tyčky se třesavě zhouply a síť ptáka drží. A hned se otřásla znovu ze strany druhé. Nad ránem zlákaní ptáci právě přilétají.
Tak to chodí o nočních odchytech slavíků.
Připomínka je poděkováním nadšencům, kteří ponocování u sítí věnují čas. Jsem si jist, že za několik málo let staneme znalými v problematice, kterou doposud v tajemstvích držela tma. Dokážeme číst slavičí odlétání. Ptáků, kteří jen před nedávnem se zvedli kdesi severně a s taktickými zastávkami i několika hlavními se stěhují do zimovišť. Ptáků, kteří jen za „pár chvil“ poletí už zase nazpátek. Kvapněji, rovněji, nedočkavě pod knutou potřeby přežít.
