Z galerie hnízdišť

Žádné komentáře u textu s názvem Z galerie hnízdišť
Pohleďte, jak je to skromné! Několik stromů – ne o moc víc keřů, jeden myslivecký posed a ve vzduchu spolu s kroužící kání podzim.
Hnízdiště: Středočeský kraj, Mladoboleslavsko, Dolní Stakory.
A hned si postesknu – v sousedním Kněžmostsku takovéto místo už nenajdete ale tady, tady lem keřů zasahující do pole zatím nikomu nevadí. Hospodaří tu docela někdo jiný.
Nejezdím do toho místa tak dlouho, od konce devadesátých let, ale zažil jsem toho zde na dlouhé vyprávění. Nedojde na něj, ale pár vět dnes tomu plácku věnuji.
Kdo by se chtěl učit hledat slavičí hnízda, právě tady má šanci být úspěšný. Lokalita je malá a přehledná. Zakončují ji tři bezinky vlevo od posedu, navazující je už remízek jiný.
Slavíci místo obsazují pravidelně a jednou jsem si tu dokonce myslel na rekord, co se týče věku ptáka.
Lokalita, byť v podzimu působí řídce, je kvalitní a slavíkům umožňuje v místě dokonce i pelichat. Zhruba třetinu místa totiž pokrývá hustý pámelník.
Tady je jaro obzvláště pěkné, protože z lesíka je zpěv mistra slyšet do všech stran.
Kolem se pěstuje cukrovka, takže ptáci se pouštějí za potravou během krmení mláďat i do okraje pole.
Když tu pobýval stárnoucí zpěvák, první dny začínal s koncerty v houští. Později však zpíval z vysokého dubu. Tento motiv byl vlastně překopírován do knížky. Tady přišel nápad! Příběhy z kapitol vůbec byly posbírány po mnoha hnízdištích, tím mi jsou blízké. Otiskla se v nich naše krajina opravdu zeširoka a kolikrát mi připadá, že o tom ví.
I dneska – musel jsem zastavit, když jsem jel okolo s nákladem, nechtěl jsem ji jenom tak minout. Nejezdím tudy často, nyní sem vede objížďka, takže musím a dost jsem se na ten obrázek těšil.
Takhle já to mám.
Vichřice včera orvala skoro všechno listí, stromy už usínají. A přeci slyším šoupálka! Je tu na potulce z lesů okolo Úhelnice, stálo mu zato se sem přes pole vypravit. A je tu i brhlík, ten ovšem odnikud nepřiletěl. Je patriotem, s potravou vystačí, a když ne, zalétne v prosinci do vsi. Je odtud nadohled.
Ještě bych rád zmínil, jak krásně tu zjara kvetou kytky. Než stromy stáhnou rolety. Pak už jen v cípu poledního slunce vyrostou kopřivy, provléknou se popadanými větvemi a jednoho rána chviličku před májem se tam objeví hromádka listí. Dubového. To odstartoval seriál slavičích starostí o rodinu, co skončí chviličku před prázdninami.
Taky tu jeden čas hospodář pěstoval slunečnici. Ten obrázek vám přidám.
Dívejte se do tváří kytek, jestli uvidíte to, co jsem v nich vyčetl já.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.