Ne, odchyty ještě nevzdávám, žijeme v jiném čase. Ve 20. století by už výzkum dávno visel na hřebíčku, jak slavíci vyvedli mladé, a vše utichlo, končilo se. Nikdo nevěděl, kde jsou, kam „zmizeli“. Ta cesta až k dnešnímu konci prázdnin byla dlouhá a hlavně klikatá. Ale vedla a to bylo podstatné.
Udělám to o slavnostním zahájení výstavy na podzim v Sobotce, povím o tom kostrbatém putování. Bude se ohlížet za čím, uvažte – pětatřicet let. Co se u vás za ten čas změnilo, kde jste tehdy byli, jací jste byli. Je to hodně let. Jedním z těch, kdo v Galerii Na schodech promluví, bude můj kolega Martin. A kdyby on se jednou ohlížel a bilancoval, oplatím mu to rád. Pohledem do společných začátků.
Vím to dnes dobře, to ornitologie mne povynesla. Přemýšlení, plánování, taktika, práce s výsledky, publikování, poměřování s jinými – to všechno se postupně sečetlo. I když opatrně, ale říkám to přeci jen – téma ovládám. Je sice mnoho věcí, které nevím a zatím ani vědět nemohu, ale objekt zájmu už přečtený mám. Nyní jde o doplňování znalostí a přepisování chyb.
V září tah slavíků utichá, staré záznamy jsou strohé a vzácné, vztahující se k září. Ještě tak první dekáda a to je prostor pro mne a chytací elán. Tak ještě penál s kroužky nezavírám, ještě je čas.
Už na zítřek je nachystán pokus, zda tah nížinou probíhá i v dešti. Bude to zajímavé na každý pád.
