Další díl nočních odchytů slavíků na přehrávku zpěvu přinesl jednoho k okroužkování.
Tah zeslábnul před celkovým odezněním. Bude září.
Stojí ovšem zato ještě chvíli chytat a zjistit je-li to vůbec pravda. Až se ty nuly ustálí, sezónu ukončím.
Náš Slavičí háj snad konečně začíná růst a zaplňovat prostory. V jedné části už to je moc pěkné podívání.
Chytají se mláďata cvrčilek zelených, jsou určitě od nás. Ještě letět nemohou.
Prošel jsem ovocné stromy a hledal úrodu, letos není. Jen v lískách to těžkne, tam ano. Nejsou tu zřejmě veverky (neviděl jsem zatím) a brhlík tu asi taky chybí. Keře jsou z dávné zahradnické výsadby a oříšky opravdu veliké. Už padají.
Po ránu byly vidět vlaštovky, nocují vedle na Zvolínku. Není jich ale mnoho, větší nocoviště je na Červenském rybníku. Začíná konečně tah budníčků, je jich letos málo. Chytil se ještě nad ránem mladý rákosník proužkovaný. Ti ptáci už rozhodně nejsou místní, ale přehrávka slavičího zpěvu zláká i je.
Kolem jsou louky posekány a teď teprve vynikne náš ornitologický park. Traviny se tyčí vysoko, keře se v nich zatím utápějí. Jen co ale nakynou, pak třtina prohraje. Ustoupí i cvrčilky, bohužel, ale bude to konečně pro slavíky. Nemáme výměru kdovíjakou, abychom mohli nechat v části step. Navíc počítáme ještě s větším napajedlem někde uprostřed. Jílové podloží vodu udrží.
Udělal jsem si soukromou radost, a když jsem tam byl sám, zabrodil jsem už travou k bochníčkům vrboví a přikrčil se v nich. Kolem to žilo a já uvěřil, že tohle se nám fakt povedlo. Umělé prostředí pro přírodu! Soukromý ráj. Tady snad budu mít jednou čas konečně ptáky pozorovat. V klidu a pohodě. Ať to je ale co nejdéle, ať ještě můžu za nimi vyjíždět, zalézat do křoví, chytat. Ať nohy slouží a plíce to uživí. A srdce ať se tlouct nahlas nebojí!
