Je nejvyšší čas napsat článek pro druhé z vás. Tedy hlavně pro ně, vám ale taky, pojďte se s námi dívat. Jedeme na Studénku.
Teď je správná doba, teď to tam bouří! A třebaže pod keři naleznout poztrácená pírka z opravených slavičích křídel – těch, která už jinde proráží vzduch, náladu udržme libou.
Přes tři desítky let se ujišťuji, že je to na chvíli, že se zas vrátí. Do svahů s báječným výhledem k horám, po Českém ráji až na Kozákov a daleko dál. A což teprv od Bezdězu po cestě jiné, když dravci přitáhnou!Jak se nevracet?
Stojím nevyspalý z bezmračné noci ve vlnách silnice divoce roztančené. Snad každé auto se uhodí do břicha, když s vlnami a výdutěmi za horizontem nepočítá. Jak příznačné pro místo!
A právě teď, teď je tu černo po bezinkách. Člověk aby ptáky kroužkoval nejlépe v pláštěnce!
Pokus o odchyt nepovedený nebyl. Do užasnutí chybí, ale tři slavíky vytáhnout ze sítě, to málo není.
A táhnou cvrčilky, všechny tři naše možno chytit a okroužkovat. Zelenou, říční i slavíkovou. Tohle mne vždycky fascinovalo, potkávat ptáky v prostředí, které jim nepatří, neznají jej, kde to tak neumí. Zvlášť pro tu slavíkovou, co žije v rákosí! Ale už musí. Vyzvednout tělo k obloze pod hvězdy, které noc prosvěcují. Drobnými křídly mávat a mávat. Je jako hedvábí ten podivný pěvec. Defilé elegance! Dívá se na mne, je ráda, že je ze sítě venku a chtěla by pokračovat. Bude už za chviličku. I s kroužkem. A třeba ji někdo chytne až se vrátí do místa vydání na cestu přes Podbabu kousíček od Bakova.
Odkud tak může být? Z Polska, od jezerních hladin u Otmuchova? Nebo snad ze Švédska? Někam se vrátí, přežije-li. Toť ale příjemné přemýšlení pod vůní bezinek, jež hodinu po hodině těžknou. Vůně se dokáží zapsat, nevěříte? Třeba ta z ořezávaných tužek. Či z mýdla s jelenem. Z ranní vody spařené Klenice.
Dívám se do daleka. A dobře vím, že až slunce vystoupí nad čedičový vrch, vyletí motýli. To už tu nebudu, odchyt se končí. Trojice slavíků odletěla, cvrčilky za nimi, půvabná červenka odlétá teď.
A odjíždí se.
Chci do každého ze slavičích míst alespoň jednou za sezónu abych se podíval. Je mi jak s přáteli, kde se moc nenamluví, ale slov nechybí. Jenom jsou nehlasitá..
