Chtěl mít svoje a nakonec odešel i z toho, který ho zaměstnávalo. No, odešel? Je to už pryč..
Zval mne na akce stanice. „Za pásku“, moc mi to v těch stanech neslušelo. To když pozval na okruh a svézt pořádnými auty, to byla jiná! Couvání, jaký jsem předvedl, otestoval jsem se pořádně. To ještě vysílala Jizera. Líbil se mi ten název. Hodil se mi k pořadu.
Jednou byl v kanceláři zarovnaný fůrou propagace, že se mu tam vešel sotva monitor a hrnky. Říká – Pavle, vem si tu kafák s logem a dneska budem řešit, co nám to tu v noci tak strašně řve za okny do vysílání. Došel jsem ven pod stromy a byly tam vývržky od sov, kalousi. Tak jsme to na červenou rozdiskutovali.
Bývalo legrační, když jsem tam přijížděl, z okna protějšího činžáku mávala vždy spolužačka Dana. Slyšela, kdo bude hostem a tak vyčkávala. Bydlela dřív v Bousově v naší ulici.
Pak tam měl svůj pořad primátor a Jaromír říkal, jestli bych přišel, že by se chtěl se mnou setkat za mikrofonem. Bylo to milé a nezapomenu, jak se mne zeptal na otázku, kterou dával všem hostům: „Co byste pane Kverku změnil, kdybyste byl na mojí židli?“ Řekl jsem, že tam odspodu nevidím, ale jednoho, že bych vyhodil určitě. Ještě, že se nezeptal koho, ten trouba tam účinkuje dodnes (politikem není).
Událo se toho hodně a chci říct asi pár vět posledních.
Člověk opravdu neví, co bude zítra. Program si jen přeje, naplánoval. A co když „mu to už vypnou?“ Jako Jardovi.
Buďme opatrní.
