I když elektronická evidence ví o každém kroku mého chytání, trojrozměrná podoba vítězí a už zůstane. Papírové karty hlášení mají zvláštní účinek k očím. Jde mi při nich lépe přemýšlet. Všech dosavadních devět výsledků je ohmataných, přivodil jim to zájem. Mohlo by se zdát, že stačí informace nabrat do hlavy jednou a pospíchat dál. U mne ani náhodou. Zítra je po stole budu mít rozloženy zas. A právě za těchto okolností se stává, že člověka NĚCO napadne.
Musel bych z devíti nabytých kartiček dvě odebrat stranou, patří slavíku tmavému. Protože jinak bych musel přibrat i slavíky modráčky a tolik ze široka přemýšlet nechci. Pak tedy stav je na sedmi kartách se vztahem k zahraničí. Jak velký kapitál tedy to je? Velký, vždyť první záblesk se ukázal až v roce třináct nového století, po třiceti letech od rozhodnutí takovou specializaci vést. Po označení rovných třinácti set exemplářů. Je jasné, že slavíci příliš neprozradí. I tak jsem vydržel a pořád jim koukám přes rameno.
Když bych zatřídil – držím dvě hlášení z jarního návratu, čtyři z přímého odletu a jedno od podzimního ptáka, zachyceného po roce na přesunu za pelicháním, tedy v pohnízdním čase. Aby rozuměli i filatelisté či sběratelé patentních lahví od piva, měl bych vypíchnout nejvzácnější. To však nedovedu. Cením si stejně všech sedmi a vítám pochopitelně i sběr z archívu naší stanice. I ta mohou otevřít oči v nejproduktivnějším čase. Ale přeci jen – co je doma, …
Hlášení z jarního návratu. Tam je mi jasné, že jich tolik nebude. Jsou spíše vzácná. Přibývat budou víc podzimní a doufám, že hlavně na přímém tahu, s přidanou hodnotou. Všech sedm míst jsem navštívil po mapě a nejedno na kanálu videí evropských zajímavostí. To vše dopomáhá mít přehled košatější. A snad i „lézt“ slavíkům do hlavy, když se rozhodují.
Když poslouchám lidi z videí ČSO, jsou to příjemná zastavení. Někdy mi úplně mluví z klávesnice. Je tedy nejvyšší čas, abych se vyjádřil, proč sám jdu tolik let po cestě poznávání. Ač vím, že kroužkování není žádný všelék a některé metody mohou říct víc, a na počkání, věřím, že v světě slavíků na ošlapaných botách ještě kus popojdeme. Chytá se v evropském prostoru čím dál víc, což je úžasně vidět na Francii a udát se může i to, že některý kroužek nakonec dojde od zimoviště. My z české kotliny bychom si výsledek zasloužili. Bylo by to takové razítko za vytrvalost, přestože sám si již dovedu oblast pro naše slavíky tipnout. A moc bych tím odvozením určitě neprohádal. Nechme však slavíkům prostor pro rozhodování, třeba se za pár let s námi podělí.
