Nikdy to neomrzí

Dobrou noc přeji.

Komu už chybělo rezaté peří a dosud od blogu neodešel, ten si dnes přijde na své.

Zavěsím report z podvečerního chytání.

Výsledky jsou natolik zajímavé, že chytání jen tak hned ještě neomrzí.

V prostřední dekádě června se na slavičích hnízdištích (i jinde) musí dít věci prapodivné. Nikde se o tom nedočtete, nikdo to nezkoumá. Pohyb tajemných. A já to takhle radši ještě vypíchnu.

Tady budeme hledat odpověď na „záhadné“ výskyty i mimo slavičí oblasti, tady to klíčí. Z podhoubí neúspěšnosti.

Jdete do míst, kde do dneška zpíval (to „zpíval“ je důležité) a on tam už není. A jinde další. Na třetí lokalitě se hnízdí podle odposlechu a proto samec nepřekvapí. Je to starý známý, jen pro práci zapomněl, že jsem ještě na živu a příspěvky řádně platím. Tady je.

Kdybych alespoň věděl, jestli to bláto v začernalé ražbě kroužku je ještě africké.

Ta setkání se popsat nedají a čím jsem starší, tím si jich víc vážím i užívám.

Času mám tak ještě na jedno místo. Jak to bude vypadat tam?

Je lahodný večer, pytláci se stahují k vodě, brzdím v pobřeží, kde bývala kachní výkrmna. Jde o tradiční lokalitu, kde však pobývá zpravidla samců víc, než je do páru. Však se taky jeden rozezpíval v místě, kde se nehnízdí a takový je pro mne magnetický. Na velmi vysoké datum mu noty zní báječně a vytočený je též jak se patří. Než vypnu síť nad cestou, kde doufám nikdo nepojede, slavík je pryč. To jsou ale ta rizika při chytání podobných poutníků. Než nakotvím téměř neviditelnou anglickou síť japonského typu, beru produkci a snažím se nevýhodný stav zvrátit v můj prospěch. Po chvíli se daří a zpěvák mne odkudsi zaslechl. To stačí, dokončuji léčku.

Usedám pak na obří pneumatiku pod bělostnou břízku, po ruce mi zkoumavě leze klíště, tak mu to ukončuji a sleduji divadlo na cestě.

Přiletěl proti hlasu dost nablízko, ale dál nechce. Tak si aspoň užiju Zpěváka podletí.

Užíval jsem pěknou chvíli, když se u vzdálenější tyče síť zavlnila. Z traktorové gumy jsem vystřelil, abych spodní strunu osnovy nadzvedl pro větší kapsu. A pak uživačně k němu docházím.

Je to jeden z velkých, to je jasné už v síti. A je parádní! Určitě víceletý. Bez kroužku a tady začíná dobrodružství. Byl tu už někdy? Jakto, že jsme se nepotkali?

Nejprve se podívejte, co s jeho barvou dovede měkké večerní světlo.

A teď se na něj podívejte v plné parádě.

Staří jsou nádherní i v době, kdy už o mnoho nejde. Považte, že tohle peří pořídil loni o prázdninách, to je kvalita, co? Až ho škoda za pár dnů zase handlovat.

A hned jsem zpozorněl. A docela dost. Už jsem mohl zachytit na křídle začátek pelichacího procesu, ale byl jsem pozorný a nedopustil chybu.

Ruční letka chybí jen na jednom křídle, nejde ani o tu, která proces zahajuje, takže nějaký problém jiný, třeba z bitky.

V křídle zatím nového nic neroste. Pečlivě jsem to zkoumal a druhé křídlo je kompletní.

Tady vidíte na složeném křídle v postupu „schod“. Mezi 7.-9. ruční letkou (počítá se i ta malá vpravo dole na kraji křídla).

A teď poznatek nejdůležitější, který do čtení uložil tajenku. Nebudu uvádět stupeň, ale slavík byl velmi tučný. Rozhodně se nikde neúčastnil péče, jen tedy o svůj žaludek. A nemusí být zdejší. Zatím jsem nic takového nikdy nezjistil ve vztahu k období. Takto tuční bývají někteří samci po příletu a pak v poslední fázi pelichání, kdy se jim mění metabolismus a před odletem doslova kynou.

Co to je za zpěváka? Jak tu může být dlouho? Den, týden, déle a jdu tedy po falešné stopě?

Dobrodružství poznávání v přímém přenosu!

Tak klidný zbytek dvanáctého dne června. Pro mne byl po čase zase už slavičí.