Jak jsem slíbil minule, tak se stalo.
Vyrazil jsem spočítat mokřad na jihu Kněžmostska mezi rybníky Novým a Brodkem. A zažil příhodu navíc. Tu zmíním hned.
Čekal u auta na kraji panelky kolega z Prahy, který se taky přijel dívat. A říkal, co tam dělám, že podle blogu mám slavíky chytat o pár dnů později. Čte pravidelně, téměř. Unikla však mu ona poznámka o výpravě na modráčky, proto se divil.
Bekasiny už tokají, mnohé z nich ještě odletí. Tolik by jich tu nehnízdilo.
Pojďme modráčky počítat a zkusit chytat.
Kdo to nezná, může mít problémy, jak s provokací pracovat. V tomto čase se sameček tiše přiletí podívat někam na okraj a klidně pak zmizí. A vy zapíšete nulu. Buď je potřeba dát přehrávač z ruky do rákosí, anebo pořádně koukat kolem. Modrák je vidět. Nesedí vysoko a je velmi tmavý, strnad rákosní vypadá jinak a hlavně má jiné vystupování. Modrák je prostě naštvaný slavík se vším všudy.
Takže – prvního ve slati jsem nechytal, dojdu na něj jindy. Druhého jsem málem přehlédl, a když jsem si stihnul holínku nabrat, vzdal jsem i jeho. Třetí u posedu je letitý chytrák, zkusil jsem ho – marně. Aspoň jsem si do gumovky nanosil suchou třtinu a botu zahřál. Míval jsem to tak často, močály u Koprníku jsou pastí nevyzpytatelnou.
Přešel jsem přes špičku u vtoku do východní slati, jestli tam něco je. První hned v kraji, a protože byl mladý, věděl jsem, že ho chytnu. Tady je.
Došel jsem ke kanálu a ani nehrál. Zpěvu tam bylo z rákosí, že jsem radši hned natáhnul. Stará anglická síť ho pustila dírou na jednu stranu, aby mne vytočila, pustila ho jinou nazpátek, aby mne rozzuřila, pak to dvakrát podletěl a pak už byl v kapse uprostřed a po jistotě. Taky mladý, taky smělý.
Mám z nich pocit, že to budou místní loňská mláďata od některého z párů. Jak vznikne populace, je vyhráno. A tady vznikla před pěti lety, stabilní.
Uprostřed toho krátkého úseku podél mysliveckého chodníčku se z vrby ozval zpěv, už ne tichý, dominantní. Tak pozor! Tady bude ještě jeden. A byl! Bez kroužku, starý.
Mám tři + tři připočítané. Z tak malého úseku je to senzační. Nebývalé. Inu Den ptactva!
A pak jsem musel k tomu autu, protože jak takhle v krajině u vás zabrzdí jiné, je to o ústa. Ale byl to ten kolega z Prahy. Když už jsem dospěchal, odjel jsem domů.
Brodek se tradičně spouští, to bude na bahňáky něco. Vždycky tu jsou. Odpouštěný, posiluje mokřady právě tady dole a hladina je v nich supervysoko.
Tady nabízím maličkou část území. Je neskutečné! Všechno v něm odstartovalo. Kdo z vás by se chtěl pokusit laguny překonat, ať si navaří grog na zahřátí promáchané postavy.
Pokud modrák tady je ten starý (kroužek totiž má), bude letitý. Modráčci umí být letití. To se ví.
Už se vrátil černohlavý bramborníček k několika strnadům rákosním. Modráčci přilétají ještě i teď a taky místem protahují. Hlavní život vtrhne do močálu ale až s rákosníky a obtěžující kukačkou.
Kdo by se chtěl podívat, jak vypadají hnízdiště rezavých slavíků u nás, nad pruhem jabloní provázejících silnici pod vrškem obrázku sestupuje jedno takové dolů. Ještě je ovšem čas. Lokalita přežívá hlavně proto, že to je vlastně „obalená skála“. Zorat nejde.
Tenhle obrázek na konci dubna bude tedy zpívat hlasy dvou českých slavíků – modráčka středoevropského a slavíka obecného. Chtělo by si najít čas a stoupnout si tady.
Postát v drahém kamení.
Pochopi krouží, luňáci červení se nedaleko hnízda /a trochu jinde :-)/ už páří.
