…jěště nikdy tady neudělal. Překopíruji čerstvý text do zpravodaje, protože je oslavný a nesoukromý.
Vladimíre Bednáři, děkuji.
Že prý jsou moje příspěvky do zpravodaje lyrizovanou prózou. Jsem člověk, který umí napsat odborný text pro sborník, ale mnohem radši píše o přírodě způsobem poetickým. A Vás to zaujalo. Dokonce jste formu přirovnal k básníkovi, kterého ač odtud pobýval nedaleko, nemám odvahu vyslovit. Nechci být dlužníkem za milá slova i za to, že jste mne uvedl v posledním z dílů knihy o historii města v zahradách. Čerstvě navrácený domů ze křtu toho díla bych rád poznamenal, že Vám přeji ta slova uznání, která nejen od pana starosty ke stolku směřovala. Sám bych také rád přidal a možnost se nabízí. Region, který má takového hledače je krajinou velešťastnou! Udržel paměť. Váš přístup je fundovaný. A dnes (2. 3. 2017) jste si zasloužil i celý ten doprovodný program nad knihou. Početnou sešlost posluchačů i jejich potlesk. A taky můj.
Do vaší krajiny mne onehdy přivedli slavíci. A jak oni umí, začali mi pootvírat zákoutí, kam bych normálně nepřišel. Našel jsem přitom v jakémsi vedlejším efektu spoustu vůní i barev. Třpytivost rosy na stoncích trav, duhu nad krajinou i letité stromy s kůrou obepínající staletí. Naučil jsem se rozumět řece a pochválit krajině déšť. Vnímat vše živé a vážit si, že zítra by tak už klidně nemuselo být. Žít tu třpytivou současnost a čerpat z ní sílu. Není Bakovsko jiné od krajin sousedních. V prvním pohledu podobně obyčejné až by snad poutník krokem svým nezpomalil. Ale přeci zpomalí, protože tuší, že neprodělá. Domovinou třeba chodit pomalu a oči mít na stopkách. Mnohde už drží při životě jen to, co se umělo schovat. A my v oné chviličce rozpoznání můžeme stanout v úžasu! Genius loci neodešel. Ta okamžitost každého setkání.
Rád se do vaší krajiny vracím a letos před půlkou dubna nebude jinak. Jedno po druhém z milých míst přijdu pozdravit. Vábničkou poslat pár tónů do svěžích větví a potom naslouchat. Jestli už možno slavit. Se slavíky.
Přeji Vám i krajině sílu. Ať vše je příjemné, jak bylo dneska.
Z Kněžmostu Pavel Kverek
