Zvu k dálkovým pohledům na samý konec slavičí oblasti.
Nejzápadnější Sobotecko
My se na něj však budeme dívat z pomezí Bousovů, z pravého břehu Červenského rybníka.
Na jeho konci, kdyby vás led udržel, našli byste bahnitopísčitou výspu (na fotce za levým okrajem) a nejširší rákosinu rybníka.
Jedině tady je prostředí schopno uspokojit nároky takového druhu, jakým je sýkořice vousatá. Vzácně tu hnízdí.
Sýkořice vousatá – sameček
Slavík obecný v krajině na dohled rybníka po stranách Humprechtu končí. Vyšší polohy neobsazuje.
Nejde mu jistě o těch pár metrů kam by povyletěl, krajina se na prahu Českého ráje ovšem uzavírá do skalních měst a borů, jinde do lesů listnatých, pokaždé ale uzavřených. To je pravý důvod absence krále pěvců.
A tak – zatímco od Střehomi k Boleslavi slavíci hnízdí, směrem k Podještědí se objeví jenom nahodile. A většinou zmizí.
Když je ten pětatřicátý rok mého hledání v této krajině, rád bych řekl, že zkoumat na samém konci rozšíření je obrovský dar. Ne v pravém Polabí, ale tady je osídlenost nestálá. Po hranici se toulají ptáci nadbyteční, hledající nouzová řešení. Vědecky atraktivní. A navíc, když kraj vnímáte od dětství, nakloní si vás a později šikovně zaváže. Je laskavou domovinou.
