V nabídce dne

Taky přes inverzi vidíte chvilkami to sluníčko? Jo, jo. Už se vytahuje nad krajinu.

Červenka tady skáče po parapetu a mám pro ni na psím víně laty, kam špačci v podzimu pro svoji otylost nedosáhli.

Pozvu vás z večera do mokřadu. Je to teď aktuální a dostal jsem obrázky z povodně kdysi dole na Klenici. Zajímavý moment z předjaří, kdy říčka vodu neunesla zejména pro umrzlé nadloží. Pro co jiného.

A my půjdeme do slatě, protože takové království je nasákavé – a teď pozor na ten termín – TRVALE! To je pak věc, mít sjednanou pojistku u takové instituce! Spolehlivé.

Pochopili jsme my pobytem tady v novém století, jak krajinu oslovit pro spolupráci? Co myslíte, pochopili?

Na Kněžmostsku v případě močálů u Nového rybníka po posledním jednání snad ano.

Přijďte, vezmu vás tam na chvíli.

Teď už ale obrázky, kolem kterých se děj obtočí.

Na hraně hráze přetrvávají prastaré černé bezy. Jsou jedinými keři mocného močálu. Zde se také uskutečnilo v roce 86 první prokázané hnízdění slavíka modráčka středoevropského. Tehdy nikdo netušil, že právě tento druh bude klíčem k záchraně cenného biotopu a jeho obhajováním, že se nám podaří alespoň menší část bažin zachránit.

Rákosina tvoří nestejně široký pás, který lze přehradit třídílnou sestavou sítí. Pásmo ostřic, které navazuje, je dokonalým prostorem pro většinu ptáků k shánění potravy. Pohybují se v uličkách, které však místy přecházejí v hluboká slatinná oka, na nichž zejména v létě roste řada zajímavých květin.

Prostředí není jen hnízdištěm a zastávkovým místem, v zimě zde zastihneme chřástala vodního i strnady rákosní, pohybující se kolem promokvalých vývěrů (zanesené zpřetrhané drény).

Odbočíme-li k zimujícím strnadům rákosním (dnes už se ví) ten, kdo s nimi měl zkušenost z hnízdní doby nemohl se nepodivit jejich vzezření. Byli drobnější, menších zobáků i křídel, prostě jiní. A kroužkování posléze záhadu objasnilo. Jeden ze zimních hostů byl po třech letech jako hnízdící kontrolován finským kolegou v Laponsku. I tento drobný kamínek do poznávání zdejši ornitofauny ukazuje, jak pozoruhodné úkazy stranou našich očí v místě probíhají. Jak oblast dalším svým rozměrem odkrývá nespornou magnetičnost. Tu, kterou bez hlubšího zájmu bychom vůbec neznali.

Přemístili jsme se do druhé (novější) části, která se v současné době stává ještě cennější segmentu prvního.

Zde hloubka rozbředlé půdy dosahuje místy půldruhého metru a činí tak lagunu nebezpečnou a také nepřístupnou. Je to obrovskou výhodou z hlediska ochrany.

Díváme se na jedno z největších ok v sousedství obnoveného kanálu. Prostředí pochopitelně nabízí i podmínky k rozmnožování obojživelníků, žab i čolků. V posledních letech zde přibývá modráčků, což vzhledem k tomu, že v okolí schází, ukazuje znovu na značný potenciál mokřadů u Koprníku. Zastihneme zde i popelavé jeřáby, kterým ovšem hnízdění pravidelně maří divoká prasata.

A tady už máme možnost pohlédnout do tváře jednoho z modráčků, který se do míst pravidelně k hnízdění vrací.

Prostředí je z pohledu kroužkování v současné době frekventováno pouze na jaře když ptáci zpívají, v hnízdní době je odchyt zastaven. Ohledy nevyžaduje mokřadní druh slavíka, nýbrž jeřábi.

Kdo přijde od severovýchodu po panelové cestě k mokřadům, přehlédne odtud velkou část lokality a nemusí vstupovat blíž. I tady od samého jara, když nastoupí čas vegetace, našli bychom celou řadu opravdu vzácných květin, které buď přežívají, nebo do místa přisídlily.

Ovšem snad největší význam má prostředí pro svoji retenční úlohu a je jenom škoda, že většina podmáčených luk zmizela v konci socialismu pod navážkami hlušiny z testovacího okruhu Škoda. Dnes, když bychom už v jakémsi velmi pozdním záchvěvu osvícení o vodu v krajině stáli, možnosti schází.

A přesně v tuto chvíli by mělo zaznít, že podaří-li se obě ramena močálu ochránit, neprospějeme ve výhledu pouze modráčkům, přírodě, skvostnému kusu domoviny, ale i sobě.