Vážení nachystaní oslavovatelé.
Protože jsem už několik dnů (i nocí) ve vztahu s chřipkou a nemohu se oddat vycházce za humna, budu zadání plnit tak nějak postupně.
Nejprve se podívám k událostem roku, který se chystá za sebou zavřít dveře, vylovím asi tři události a když mne napadne, třeba přidám.
Pak se ohlédnu za celou činností, protože rok 2016 ve svém odcházení otevře prostor sezóně, v níž po pětatřicáté vezmu v dubnu tužku a půjdu nedočkavě na hnízdiště. Kdo jste tu prvně – na hnízdiště slavičí.
Tam už zalovíme pořádně. Měl jsem událostí v představě pět, ale když jsem se zamyslel, další se tlačily do klávesnice a já se bojím, že podlehnu.
Mohlo by to být tady dnes živé, komu z vás k domácí oslavě nepřijedou muzikanti, zkuste zůstat s námi. Kdo nechcete metat světlicemi po střechách sousedů, tady to třískat nebude. (Mimochodem, účastnil jsem se internetové diskuse, kde projevovali obavy majitelé domácích čtyřnohých, abych upozornil, co lze uvidět v tom čase ve volné přírodě a kolik chladnoucích kožichů i křídel nabízí po té velkoleposti pražská R-10 ráno. Zkuste si tam dojít vykloubit oči, než to predátoři a pneumatiky sežerou. Na tyhle obratlovce naše společnost nemyslí. A protože to jsou zase mazlíčci moji, musím to říct.
A pak se objeví výhled, přání sobě i vám – a cesta ke kalendáři.
Je jasné, že čas k jeho zvolnění nikdo neumluví – co víc – movitější jej neuplatí. Jen chytří s ním budou šikovně hospodařit. Třeba i ohlížením. Tím chvíle ztěžknou v tom následném umocnění. Přidanou hodnotou.