Slavnostní desáté vydání.
Za pěkný ohlas, který se nachází pod nedávno zveřejněnou Technickou informací a taky proto, že jsme na první desítce, dám z archívu něco úplně jiného.
Slavíky neošidíme, přidám je později, až něco vymyslím.
Text je pro ty, co jej přečtou, vzpomínky těm, kteří tam byli a ostatním pro radost.
(Dovolil bych si ještě ovšem upozornit na excelentní pojetí tématu paní Procházkovou, kterou jsme měli čest i s jejím mužem v kovárně pak pohostit).
Rozumím, měl bych k tomu asi říct o něco víc..
Srdce třeba – nebylo původní, samozřejmě. Srdce zvonů odcházejí, musí. Jsou měkčí a počítá se s tím. Tohle ještě opravit šlo, i když hromadu roků za sebou má.
Závěsný řemen je nový z dílny boleslavské, uložení zvonu je v pořádku.
Tím, jak mi kdysi odešel počítač, nemám ani jednu fotku z výhně. Kdyby se ozvala Iveta Kučerová a měla ještě někde nějakou, byl by to milý dárek.
Se Štěpánem Rakem jsme toho od té chvíle prožili společně dost, on s kytarou, já se slavíky. I kmotrem slavičí knížky on je. Zvon v Kláštěře jsem od těch dob neslyšel, zvoník Alex se myslím z míst odstěhoval. Opravdu srdce nenechal přerazit tenkrát, už takhle se do toho kovářům nechce, víte proč? Já se nebojím, příležitost za to stála. Nemohl jsem ty nadšence z dílny vyhnat.
A když jsem pak slyšel, jak se hlas starého zvonu s čerstvě vyměkčeným srdcem rozletěl zpod lamel chrámových žaluzií nad soutok Jizery se Zábrdkou, kde se potkává krajina Podještědí s Jizerskou, jak ruce kolem kostela se potkaly úplně stejně a krásně vystačily k obejmutí v té dojemné symbolice, jak bronzový hlas zvonu se rozvlnil – jak bývalo dřív, ten pocit zapomenout nejde.
Lidi se poztráceli od těch časů, i dáma časného narození Květa Procházková – kdo ví, jak to s ní dneska je, ale tenhle kousíček života, ten držím vážně vysoko.
===========================================================================================================
Zpod oblohy pod střechu
Dnes to bude celé s mojí tváří, příště se už když to půjde upozadím. Jak jinak to ovšem provést, když chci ukázat vteřiny z několika akcí. Ani autory fotografií všude nevím, snad mi prominou.
Komentovat budu jen krátce, abyste se vyznali. Pojďme se tím projít a kdo se uvidíte, tak zavzpomínat.
11. února 2012 jsem si vypřednášel v Bakově – Trenčíně u baráčníků mj. tuto roztomilost a to jsem netušil, co to bude za koncert, až ji nakrojíme.
7. května 2005 jsme během Vítání ptačího zpěvu navštívili jezero u Veselé.
5. května 2005 jsem coby lektor U3V v MB pozval posluchače v závěru přednášek do terénu za slavíky. (Buda, Bakovsko).
Věhlasný tábor mladých na jihu Čech. Tady se vyformovalo pro ornitologii hodně holek a kluků, a kvalitně.
Řežabinec 27. července 2006.
Otec – zakladatel Karel Pecl.
Tolik let mne lákal, až jsem syna jednou přivezl a dál začal vozit. Dnes pokračuje Jirka Šebestián a letní punkt mladých tak nezahynul.
Ani Karel ani já nejsme lidi, kteří by nepřáli legraci a jeho časosběrný materiál o historii tábora u Ražic nedaleko Písku obsahoval při promítání na setkání kroužkovatelů i tento obraz s mačetou. Snad by se mohl jmenovat „Zbloudilý chytač“. (Dole u pasu je už samozřejmě vodní hladina).
A ještě tento: „Politizující kovář“. (Na dovolené ovšem).
Pro dnešek zakončíme přednáškou z 19.ledna 2016 na Karmeli v Mladé Boleslavi, kde pro mne až nečekaně mladé dámy s profesorkou vytvořily takovou atmosféru, že setkání řadím mezi nejkrásnější, které jsem kdy absolvoval.
Kdybyste ovšem byli šťouraví a zeptali se mezi kolik – ne víc, než mezi padesátku.
Už blog těžkne a mračí se na mne při ukládání, na příště mám připraveno pár obrázků z vernisáží výstav, které jsme slavíkům po regionu vypravili.
Tak zas přijďte a třeba se na nich objevíte konečně i vy!
