Každé jedno z více než dvaceti dětí dolnobousovského kroužku mladých ochránců přírody na sobotní „nadzážitek“ přidaný k výpravě do rybích sádek a poté do Plakánku nezapomene. Doprovázející vedoucí zastavila v cestě do Střehomi křídla dravce, bezmocně se zmítající vysoko v koruně topolu. Společnost lidí blízkých přírodě a i těch menších přírodě se teprve přibližujících začala jednat. Přivolali hasiče, místního pana učitele na penzi a on pak i mne. Málem ve dvacetimetrové výšce a stranou silných větví by ptáka nikdo jinak nevysvobodil než profesionálové s technikou podobné povahy.
Dravec, uvězněný v koruně budil dole na zemi dohady, jak je vůbec něco takového možné.
A přestože událost je spíše domnívaná, pravdě daleko nebudeme. Protože lesní káně visela za krajní křídelní letky pravého křídla omotané rybářským vlascem, můžeme se po této stopě určitě vydat. Pojďte, i ochránci z Bousova na to čekají.
Je prospěšné, když mladí lidé mohou stanout tváří v tvář zvířecímu neštěstí a oni jsou těmi, kdo spolu s vedoucími pomohou.
Pták po prohlédnutí a vyzkoušení nebyl schopen odletět, doufejme však, že pouze pro svalovou ochablost posvěšeného křídla a pobyt v zvířecí nemocnici ho postaví na nohy. I na křídla. Ostatně tito nadšenci do stejného útulku míří za pár dní výletem a tak je docela možné, že půjde-li všechno dobře, „jejich“ káni myšilovku uvidí zrovna odlétat. Přál bych to všem.
Sám jsem kdysi při odchytech CES (Constant Effort Sites) nedaleko odtud na Červenském rybníku do sítí na pěvce odchytil podobnou káni, která přiletěla požírat mrtvé ryby na mělčině. Tak tady je ta stopa! Rybníky na okolí jsou po výlovech, těla ryb by se nějaká ještě našla a káně o tom ví. Ovšem jsou tam i místy utrhané udice pytláků, poměrně hrubých vlasců a hlavně s háčky! Většinou se vlascem spoutají vodní ptáci, ale tady následně mohou i predátoři.
Protože káně pověšená v koruně měla poraněný spár levé nohy, soudím, že konec udice se zachytil právě tam. Odnesla si jej (zatím bez nebezpečí) na nocleh do koruny, možná že spíš ráno na pozorovatelnu, to rozhodnout nelze. Tam se vlasec zachytil za větve a ptáka při odletu už do vzduchu nepustil. Ten se otočil podle své osy, zachytil a omotal krajní čtyři velmi pevné letky křídla.
Z nohy se poté uvolnil, na větvi zůstal a křídlo se točením těla zaškrtilo. A tak tam dravec visel dlouhých pár chvil. A dál už to znáte. Měl štěstí. Zatím. A dál se uvidí.
Dobře je taky, že děti mohly v přímém dopoledním přenosu vidět úspěšný zásah hasičů. Pokud by někdo snad dosud ne, teď už ví, že nejen proti ohni zasahovat vyjíždějí.
Pan učitel vzal na chvíli dravce čekat na pomoc domů do zahrady, teď už vše běží podle zažitých scénářů.
Pro mne jsou všechny tyto chvilky emotivní. A jen lituji, že v čase mého dětství nebyla příležitost, jakou městu na Klenici nabízejí obětaví vedoucí. Jsem si jist, že vklad do svěřenců se jim musí vyplatit.
(První tři fotografie pořídila a pro blog zapůjčila P.Bartková)
