Budou i slavíci pomalejší ostatních. Jsou mladí, o cestě mnoho neví, na světě chviličku a už takový zápřah!
Psal jsem tu v létě o podobném slavíku obecném, který se taky zpožďoval proti obvyklému, ale to není velká tragédie. Času mají poměrně dost, spíš tedy v létě. Nyní, kdy jsem byl v Červenohorském sedle znovu, už to tak veselé není. Měli by pospíšit.
Sníh, který před nedávnem v horách napadl (a naštěstí ještě zmizel), byl varováním, že přelety hor nemusí být klidné. Co ovšem s opeřenci, kteří na cestě k Jeseníkům od východu i severu teprve jsou? A že jich v posledních dnech směny ornitologů-kroužkovatelů zaznamenaly!
Modráček na obrázku je jedním z nich.
Překonal rekord chytání v sedle výrazně. Je nejpomalejším zaregistrovaným! Kdo si ale z případných účastníků akce vzpomene, upozorňoval jsem v chytačské boudě na opeřence modráčku podobnému před dvěma dny. Sedl mimo kužel světla na upínací strunu síťové sestavy a rozhlížel se, kam s křídly dál. Poznal jsem v něm modráčka podle chování ve chvilce. Jiní ptáci totiž předvedené neumí. No a vida, podobný se chvíli před ukončením pobytu odchytil!
Podle toho, co se ví, měl by být příslušníkem subspecie L. s. volgae (podle zjevu) a takový podobný výsledek už česká ornitologie zná z oblasti Sankt Petersburgu! A další jemu podobný docela z nedávna.
Lze očekávat, že tito slavíci modráčci přiletují k Slezsku především z toho směru, mají-li držet jihozápadní kurz cesty k Africe. Je to úžasné, uvážíme-li vzdálenosti drobných pěvců, obratnost během cest, náročnost – to bezesporu. Není pak těžké pro člověka propadnout dálkovým pohledům, zdrží-li cestovatele na chviličku v ruce. Cítit z něj odhodlání a v postupu moravskou nocí bránit co nejméně. Ale s kroužkem! Proto tam vědci jsou. Aby se dopátrali víc, a když to půjde, tak třeba ještě víc.
Není tento zdaleka mým prvním chyceným, je ale zvláštní. Vzbuzuje pocit, že s tak velkým zpožděním, načasovaným do konce mé (naší) návštěvy, mi chtěl srdce rozbušit taky. A dlouho to pokoušet nemusel.
Nechci se tu pokoušet o nějakou senzaci, vždyť sám mám od Koprníku důkaz o pobytu podobně mladého samečka subspecie L. s. cyanecula až z 10. listopadu. Ale pro sedlo a jeho archívy je předešlý rekord pěkný, však také na webu horské stanice výsledek promlouvá.
Rekordy tam letos padají u řady ptáků jiných a ptát se, jak to je možné, zabere čas. Ptát se však budeme. Až sedneme ke klávesnicím, v klidu a bez sítí. Až budou ptáci pryč, nebo až všechno přiklopí sníh.
Jsem šťasten, že zima se lekla. Ustoupila a nechala dál chytat. A stejně si cením všech kolegů, kteří mne ornitologií provázejí. Bez nich by chytání bylo poloviční.
A vy ostatní, co tam být nemůžete, choďte sem častěji. Článků o závěru sezóny mám v hlavě několik. Ten dnešní byl věnován jednomu ze slavíků – modráčkovi z ruské krajiny.
