Skončil Slavičí rok

Žádné komentáře u textu s názvem Skončil Slavičí rok
Vymyslel jsem si název Slavičí rok a líbí se mi to. Trvá tady kolem čtyř měsíců a jde o dobu pobytu ptačích mistrů u nás.
Možná byste se chtěli zeptat: „Jaký byl ten s číslem 34?“ Počkal bych, až otázku vysloví i poslední z vás, abych se neopakoval, a pak bych odpověděl: „Perfektní“. A kdybyste chtěli vědět proč – protože se mi povedla řada věcí.
Příletový rekord nepadl, ale slavíků přiletělo hnízdit dost. A hnízdění většině z nich vyšlo.
Úkoly v zahraničí se podařilo splnit všechny, po návratu domů jsem stačil jakž takž projít hnízdiště, vyhodnotit návratnost a něco i okroužkovat. V pelichání jsem došel asi už do cíle a je čas výsledky opublikovat. Návštěva letního kempu na Žehuni přinesla úspěšné otestování nápadu, jak chytat slavíky průtažné, na Červenohorském sedle Jeseníků bylo nádherně a v Slavičím háji jsem v noci končících prázdnin za vším udělal tečku.
Přibylo několik objevů, dost jsem se naučil nového.
Ještě mne čeká přednést referát v Kostelci nad Černými lesy a pak usednout ke stolku v kabinetu.
V kroužkovací stanici chtějí, aby byl každý od teď na něco konkrétně zaměřen, mě se neptali. Až pošlu výkaz kroužkovanců, poznají, že v tom pořád lítám. Slavík tam bude nejpočetnější pták! Až pošlu seznam kontrolních odchytů, poznají, že dál tratím čas a chytám i ty prohnané. Ty se zkušeností, nejcennější.
K zajímavostem sezóny patří ztracený ovladač přehrávače, který jsem pak přeci našel, než by zmokl. Pěkný moment, který se však teprve narodí, je pozvánka besedovat znovu v Bakově-Trenčíně. Baráčníci tam mívají fantastickou bábovku!
Nastal čas, kdy za kroužkovatele pracují kroužky. Ptáci je roznesli do světa a díky nim je šance dozvědět se něco víc. Žádné zahraniční hlášení mi však nikdy od slavíků nepřišlo, kroužek nikdo neohlásil.
S kroužkem cizím jsem chytil jednoho, to tu je někde vepsáno.
Jinak ovšem jsem je nejmíň 400x potvrdil doma, když se vrátili, nebo jen krátce přesídlili. To je neskutečný potenciál a nevěřím, že podobný někdo má.
Rád se v zimě do výsledků potápím, jednak si je osvěžuji (nejzajímavější si totiž pamatuji) a také nad nimi bádám a snažím se nové objevit.
Počet okroužkovaných slavíků bych mohl příští rok dotáhnout na 2000, k číslu běhu výzkumu by se to hodilo.
Skončil Slavičí rok, jsem s ním spokojen.
Blog ale bude fungovat dál.
Taky jsem si v noci pod hvězdami v autě uvědomil, jak dlouho už ho píšu. Všechno nám tak nějak neuvěřitelně zdrhá, co s tím udělat? Před pár dny jsem se stal dědečkem v tom obvyklém smyslu slova, ovšem, jak jsem starostmi šedivěl dřív, zažil jsem s tím příběh útrpný. Tak ještě ten v pár vteřinách..
To jsem někdy před desítkou let líčil sklopku do buřeně pámelníku v rokli u Hradiště. Když jsem se vyplazil ven, dva kluci s holkou asi z konce základky ke třetímu, co vylézal naproti špitli: „Bacha, ňákej dědek!“. Nevadilo mi nijak, že tam mají zahrádku čtyř střapatých rostlin, zděsilo mě ale a cestou domů nutilo civět do zrcadla, kde na to blbci přišli.
No, a jak ten čas letí – vidíte, dneska už si trávu určitě řeší po balkónech a já na toho dědka mám glejt!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.