Se stejnou nesmlouvavostí, jako odcházejí prázdniny, mizí z krajiny slavíci. A přijde čas, kdy všechno nově s nimi prožité podtrhnu a sečtu. A půjdu zas pořádně do práce, abych se před lidmi nemusel skrývat. Všechno dohoním, protože mám motivaci – užil jsem onoho dobrodružství poznávání, jak říkají v rozhlase. Aktivitu přesunu do večerů, kdy si uvařím čerstvě namleté kafe (nějaké lepší), zalezu dolů do badatelny (jak jsme ji před lety označili) a budu se toulat. Samozřejmě – krom hledání v specializaci nepoznaného, neobjeveného, netušeného.
Tady na blogu se budou objevovat věci, které jste si přáli. Fotek mám dost, paměť zatím drží.
A začneme co nevidět ještě jedním ohlédnutím za chytáním v horách, kde poslední událostí pod světlem je zástih lišaje, o kterém jsem si myslel, že by se tam mohl objevit. Objevil se, ale bohužel až teď, kdy už sedím doma. I na něj se ale podíváme, čeká se tam zas na už jaksi tradičního smrtihlava, ale samozřejmě především na křídla v peří.
Tak brzy napřečtenou tady na slavičí stránce.
