Kousek od Pradědu, tam kde se jesenický hřbet výrazně prohýbá, táhnou ptáci na jih. Ti ze severu. Ale i ze západu a taky z východu. Jde o dávnou cestu, kde dnes na ptáky čekají sítě výzkumníků. Ne klícky a lepidlo chytačů, lovících ptáky pro obživu, jak bylo kdysi.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2016/08/330844c469_103344061_o2.jpg)
Ramzová, Kouty nad Desnou, říčka Desná osobně. Když mi ta slova přijdou před oči, obě povyskočí. Pohledem k vzpomínkám na ten kraj.
A na nové bylo zaděláno před pár dny, kdy jsme zas byli při tom. Chytání na v noci rozsvícené světlo, podkreslené přehrávkami vybraných ptačích hlasů, to je obraz Červenohorského sedla podzimu.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2016/08/b56e0b3204_103343443_o2.jpg)
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2016/08/e70072fb48_103344057_o2.jpg)
Někdy se odchyty povedou, jindy ne. Naše tři noci byly bídné, ne však tragické. Chytili se dva lelci.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2016/08/470f6089dd_103344049_o2.jpg)
A taky slavík. K tomu je krásný příběh, ale nechám ho v klávesnici.
Zas tam kvetly kytky, létali motýli, můry pak za tmy kolem reflektoru. Všechno to dění se zapisuje. Tým badatelů má práce docela dost. Jako tohle kvítko, našel ho jeden z pobývajících, senzačně. A díky chytání tam taky roste!
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2016/08/837e6a77f8_103344053_o2.jpg)
Když jsme jeli nazpátek, stanuli jsme návštěvou u Vřesové studánky a odtud se podívali nazpět k sedlu. Po cestě příletu ptáků potoční rýhou Bělé. Od polské Nisy. Abych to všechno v těch horách pokud možno pochopil.
(Odchytové místo sedla je pod šipkou).
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2016/08/ba76413472_103344056_o2.jpg)
Tyto ptačí přechody jsou neskutečná věc. Šumí to v nich za tahu křídly a voní dálkami.
Báječný svět.
Chytání musí být hrozně zajímavý zážitek, ovšem ta třetí fotka je doslova úžasná…
Ireno díky.