Tohle jsem si přál

Z cesty za prací jsem uhnul v Hradišti za Jizeru. Chtěl jsem si něco vyzkoušet a vyšlo to zajímavě. Tohle jsem si přál jednou mít zažité.

Jdu kolem snad nejkrásnější městské vily dál do úvozu. Na jaře jsem tam několik z místních odchytil a teď jsem byl zvědav, pozdržel-li se z nich některý. Dlouho jsem čekal, ale pozdržel se a bylo jasné, že i já se zdržím. Byl jsem taktický a pro samou taktiku jsem si nevšiml, že slavík už je v síti.

Byl kontrolovaným o prvním máji.

Byl okroužkován 16. dubna 2015 (M,+2K) a v poznámce mám: „Bude dost starý“.

Jeho dnešní (11.8.2016) stav pelichání napovídá, že musí s odletem počkat do konce prázdnin. Má potíže. Tahle náročná fáze pobytu doma mu dává zabrat, schéma výměny šatu již nemá řád, živí se ostružinami. To dospělí slavíci často nedělají.

V troše matematiky si můžeme naznačit, jak to s ním vypadá.

Přilétat mohl tedy už v půlce dubna, 1. května letos jsem ho kontroloval. Samců tam bylo víc, kdo ví, jak se s nimi dohodl. „Do stolu asi příliš netloukl!“

Pobyt se mu protahuje, snad to zvládnout dokáže. Teď by se mu hájilo místo, zůstal v něm sám!

Chtěl jsem mít nějakého, chyceného po příletu i v čase před odletem. Dnes jsem si takového pořídil. Až odletí on, nezbude za řekou nic. Jen ta vila, na kterou koveme pro studnu mříž, nádherné stromy a vodní proud, odměřující časy nám všem.

Slavičí rok tady u nás už pomalu končí. Ještě je zastihnu v horách horní Moravy, v Jeseníkách. Za několik dnů. Bude to s sezónou na rozloučenou.