Motivační pobídka

Žádné komentáře u textu s názvem Motivační pobídka
Třetího června 2009 se to stalo.
Zavolal mi můj známý – novinář, jestli bych nepředstavil pro mělnický týdeník výzkum slavíků.
Nechtěl jsem ho vláčet krajinou a vymyslel tak parkoviště u supermarketu při výpadovce na Jičín, východní předměstí plechového města. Slavíci tam jsou ve všech (čtyřech) svodidly obkroužených listnatých obrazcích, v jeho – jistě vycházkových botách – nebude to problém.
Firma měla přiléhající parčík posekaný, všude kolem slavíci právě vyváděli, bylo to na jistotu. Potřeboval i fotku.
Přijel jsem na místo přeci jen o chvíli dřív, abych nalíčil pod keře, aby se to pak neprotahovalo. Novináři tolik času nemají. Tím se začaly odehrávat netušené, však nejcennější momenty mého výzkumu nejen dotehdy, ale i podnes.
Pořídil jsem tam totiž po 15. hodině objev pro vědu.
V tu dobu jsem o tom byl přesvědčen spíš jen sám, ale věřil jsem, že se nemýlím. Otestováním vzorku a ověřením zjištěného vzorce DNA přišlo před koncem roku potvrzení. První na světě. Mým výzkumem hnízdní populace SV Mladoboleslavska tak byl doložen výskyt ve volné přírodě hybridní samice – potomka dvou rozdílných rodičů (slavíka obecného a tmavého).
Zatímco hybridní samci byli po Evropě (i mým výzkumem) již známi, na samici se čekalo. Vedly se dohady, zda vůbec její výskyt v přírodě je možný.
Přestože nějaké objevy jsem už měl, takovýto ne a rozměr se navíc teprve vynořoval. Zejména od opublikování ve vědeckém časopise, kde mi pomohli stejní společníci, se kterými spolupracuji dodnes. Kdyby mne onehdy nepožádali o spolupráci na projektech a já nekývl, jak by mnohé dopadlo?
Nikdy jsem netušil, že můžu takto svým objevováním přispět. Napínavé to je vždy, ovšema tady to bylo neskutečné.
U odchytu na periferii jsem „čuchal“, že něco se slavíkem není v pořádku. I novináři jsem to vyklopil. Pro něj to byla myslím taky trefa, sejít se k tomu v terénu. Velmi jsem ho ale brzdil, že sice tuším, co mám v ruce, ale na ověření té senzace, že se musí počkat. Jak to napsal, ani už nevím. Vím jen, že jsem byl v křoví pod svodidly nad sklopkou hlučný a v zvoláních vulgárnější.
Nejvíc mě těšilo, když článek přijali a v Německu vyšel, pročítání i dávno předchozích úvah na toto téma. Dokonce i výjimku ze zákona v zahraničí měli pro držení slavíků v umělém prostředí, aby je mohli lépe číst a pravda je, že tušili… Roky, desítky, půlstoletí.
Oni však hledali s docela jiným zázemím, než jsem měl já, ale ta Spravedlnost o mně musela dobře vědět. Fandila mi a říkala: „Co s tím pachtícím se poctivým Pavlem tak udělat? Staň se tedy! Má-li v hlavě dost vědecké obezřetnosti, bude to mít a příležitosti využije“. Využil jsem.
Dny se mi od toho setkání s Honzou, jeho objektivem a záznamníčkem, změnily. Byl jsem jak na vlnách, koukal snivě do dálky a taky se docela bál. O mladý výsledek. Co když toho zas tolik nevím, co když jsem se nechal zbytečně unést? Ten pták byl složitý na určení, dodnes to nikdo dál neposunul.
Problém je v tom, že u slavíků se samice obecně těžko určují. Po jistotě k tomu máme jen dobu, kdy si vyškube na břiše hnízdní nažinu a pak než přepelichá. A tenhle pták pochopitelně žádnou neměl (pokud už se hybridní FF vylíhnou, soudí se, že jsou neplodné).
Vzpomínám na to ještě dnes, i když to je už sedm let. Báječné dny pro život!
Nenaletěl jsem jí tehdy a nepustil ji hned po vyfotografování nadšeným novinářem. Věděl jsem, že tohle se nemusí opakovat. Dokumentoval jsem, sám fotil detaily, vážil.
Nade mnou kvetla vysoko v té umělé džungli protierozních výsadeb růžová pnoucí růže, o kus dál kivi a dřevin podivných jiných, co tu jen bylo! Prazvláštní oslava.
Přestože jsem se pohyboval v ohromných emocích, zodpovědnost se mne držela té chvíle zuby-nehty a dobře jsem viděl – ten slavík dokonce pelichá! To normálně možné tak brzy není, to si může dovolit jenom jedinec v reprodukci zbytečný.
A další věc – kolem pořád slídil podivný pěvec, držel mne v dohledu, po slavičím zpíval i vrčel a čekal, dokud odchycence nepustíme. Pak letěl za ním a zmlknul. To ona mu tedy zničila sezónu. V čase, kdy jiní obecní slavíci vyváděli mladé, byla tohle další šílenost, která mi svírala ruku, abych s rozevřením nepospíchal. Ještě jednou přejít morfologické úkazy a teprve pak… Skočila do náspu pod keře a popolétla stranou.
První dějství se tím uzavřelo.
Příchozím přeji hezký sváteční čas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *