Jak se k nám vrací?

Žádné komentáře u textu s názvem Jak se k nám vrací?
V rámci příprav na Slavičí rok, který vypukne nejpozději za měsíc – spíš dřív, nabídnu zamyšlení nad návratem mistrů slavíků. Aby ti z vás, kdo nejsou ornitology a přeci sem chodí, dokázali si představit, jak ta úžasná událost funguje.
Přečíst si to mohou samozřejmě i lidé zaměření, a budou-li v něčem zásadněji nesouhlasit, uvítám diskusi.
Podívejme se do Středomoří, ne asi dál, tohle je aktuální vzhledem k tomu, že březen nám už docela stárne.
Z Afriky obecní slavíci přilétají přes Saharu k pobřeží. Zejména v pohoří Atlas je jedno z hlavních zastávkových míst. To pro ty, kteří se drží blíž západnímu okraji kontinentu. Jiní z centrální Afriky letí pouští napříč a vždy též dorazí k pobřeží. Přelet mořské hladiny odpočatých ptáků probíhá na jaře kdekoliv (ptáci spěchají hnízdit, cestu všemožně zkracují oproti podzimnímu scénáři). Evropských břehů dosahují od konce března (dle českých zpětných hlášení kroužkovanců). Někteří (menší část) se vracejí přes Maltu, Sicílii, Sardinii a Korsiku, jiní na opačné straně přes Gibraltarskou úžinu, další kdekoliv s tím, že jak je možnost menších ostrovů, často ji využijí. I takové zpětné hlášení máme.
Po přeletu moře se uchylují k dalšímu odpočinku, sloužícímu k zotavení, doplnění podkožního tuku zvýšeným příjmem potravy a k dorovnání časového scénáře tahových představ. Jak se na první nedočkavce v zastávce tlačí další a další, nervozita vzrůstá a pobízí k odletu.
Mnohým stojí v cestě velehory, jen málokteří Alpy obletí po západním okraji. Dochází tak ke korekci migrační křivky, ptáci na samém západě Evropy (na spodním cípu Španělska) uhýbají tahem výrazně k východu, překonávají průsmyky podél řek i jezer velehory a vletují k nám. Ti více od jihu vstupují do Alp v oblasti Pádské nížiny a podobnými terénními rýhami míří na sever. Existuje několik míst okroužkování či zpětného odečtu kroužku v horách a ty nám umožňují strategii nahlížet. Slavíci využívají především nočních přesunů, kdy je menší hrozba ze strany predátorů.
Pozoruhodné je, že u jarních hlášení naprosto převládají výsledky z Čech, Morava – tedy Slezsko je zastoupena jednou, ovšem výsledek stojí za to, abychom si jej vyložili.
Šlo o slavičího samečka, kontrolovaného na hnízdišti u Dolní Lutyně na Karvinsku v roce 2011 a to dokonce dvakrát. V květnu a červnu, tedy jasně příslušník místní populace, což výsledek umocňuje. Pták byl označen španělským kroužkem o rok dříve, tedy v roce 2010 – a co je pro nás důležité – 29. března. V přírodní rezervaci na pobřeží, kam buď přes hladinu, nebo přeletem nad pobřežím od úžiny přiletěl a pravděpodobně hodlal doplnit energii.
K tomuto hlášení bližší informace nemáme, za pozornost stojí, že do Slezska to měl ještě 2212 kilometrů.
Tento slavík není z oblasti sám, existuje jiný doklad, tam se ovšem jedná o mladého ptáka bez zkušenosti s návratem, kdy datum zástihu tomu odpovídá. Abych nezůstal dlužen ani tuto informaci – rovněž ve vztahu k příslušnosti jedince dokonalé, protože slavík byl kroužkován v Praze-Hlubočepech jako tohoroční. A datum z půlky července ukazuje ještě na místní příslušnost, což je důležité. Kroužek byl tedy český z roku 2004 a následujícího jara byl odečten vědcem při pobřeží Španělska na jednom z ostrůvků. Datum: 23.4.! Dobře je vidět, jakou roli v porovnání obou výsledků hraje zkušenost, tento se objevil na jihu Evropy téměř o měsíc později, i když se zdá, že tady mohlo jít o samičku a zpoždění tím bylo ještě nataženo (samičky – obecně přiletují později).
To jsme zhruba řešili dva výsledky ze sedmi slavičích návratů, které naše ornitologie eviduje.
Slavíci příliš výsledky nenosí, to se ví. Z afrických zimovišť není jediný doklad, všechny jsou z cest.
Další případ ze zvláštní skupinky dvou, vypovídá o mladém slavíku, který návratem zcela minul cíl a objevil se až v Jeseníkách na Šumpersku, přestože byl český. Po třech letech byl zastižen doma u Dolního Jiřetína na Mostecku.
Tohoto a jiné, můžeme řešit zase někdy jindy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.