O slavících jinak

2 komentáře u textu s názvem O slavících jinak
Události z kultury
Než se slavíci odrazí ze zimoviště, udávají se tu věci jiné. Tím, že bylo na Kněžmostsku zničeno před pár dny další ze slavičích hnízdišť „začišťováním“ polí, vás nebudu otravovat. Stačí, že se tou bezmocí trápím sám. Přitom jak jsem zjistil, peníze na „přechodové pásy“ prý jsou, ale nikdo po této alternativě nesahá. Vyhubí křoviny, rostoucí v místě přes půl století. A všude ticho.
K těm událostem z kultury:
S knížkou jsme se objevili i těsně za hranicí kraje (Sobotka), protože tam slavíky čerstvě mají. No, oni, jak tam jsou tradičně kulturními (nejen po Šrámkovi), tak to nenechali tak a nevím odkud, ale objevily se nám dvě nominace na tuto společenskou událost.
Středočeský kraj nechci ale vynechat, anketa Řád srdce mne zve co finalistu do Divadla u Hasičů, v březnu.
V posledním čísle soboteckého zpravodaje paní šéfredaktorka volá po básnění ve vztahu k městu a nejlépe ještě k zimě. Je vstřícná, jak jsem ji z pozice dopisovatele stačil zažít a tak jsem se rozhodl, že přispěji. Pvně se uchýlím k veršům takhle oficiálně, a zvykám-li si u mého CV na to „spisovatel“, třeba po úspěšném projití soutěží si budu moci připsat i „básník“. Bez velké vznosnosti, prosím! Nemlátí se mnou pýcha, nemusím to doufám nikomu vysvětlovat. Ale já sem text dám a posuďte sami.
Ještě pár slov úvodem.
Hodil se mi ten loňský slavík pro Sobotku, senzační objev.
Hrabal jsem se v mapě a zjistil, že zas tak velký „výstup“ do pahorkatiny se nekonal. Sobotecko přes třista metrů ano – a dál pak už opravdu výš, ale tohle místo má 270 metrů, což je legrační. „Kotlík pod Humprechtem“ – a co víc, v krajině ještě (jakžtakž) otevřené.
Tak tolik k zástihu a teď k tomu výtvoru.
Napsal jsem to, než jsem vypil čaj, pak ale zase zmačkal, ale nakonec se k tomu vrátil a poladil ještě v počítači.
Je hotovo, dejte si do šálku něco dobrého a pojďte za náladou. (Takhle to už léta po pláccích opravdu čtu a vnímám).
Protože to asi přečíst nejde, dám přepis.
Krajinou přeskromných míst
Čekal jsem koncertní síň,
až se to jednou stane,
až v kraji básníků
slavičí touha vzplane.
Až v máji nejmladším,
na cestě od Střehomi,
zaslechnu písničku
a všechno se to zlomí.
Přiběhne z kopců,
ba, přímo od zámku!
Vše bylo jinak,
dovolte poznámku:
Křovisko u dráhy
to nakonec pak bylo,
jež v kraji setmělém
ta křídla zastavilo.
Dál noci běžely
a dny je doháněly,
nad stružkou v úpolí,
když skvostné tóny zněly.
Teď vládne leden.
Stojím tu v návratu
a zkouším sčíst,
co je to za sílu,
ta z přeskromných míst.
Tak, to je pro dnešek vše.

2 odpovědi na “O slavících jinak”

  1. Z básně se mi před očima ten příběh odvíjí, jak filmový pás. I ten slavičí tlukot, jako by byl tady někde, nedaleko. Přeji Vám, aby Vás múza neopouštěla a více takových příběhů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.