Dnes se budeme konečně zas věnovat slavíkům.
Koukal jsem z kovárny na naši vistárii, jak se v ni ptáci uklízejí před koupáním v jezírku, po koupání, s potravou, k péči o peří. Je jim prostě jistotou. Ona to byla tenkrát, kdo pozval slavíka k nám do zahrady, spolu s akébií, která se motá v rohu protilehlém. Najednou byl tu a zpíval.
Slavíci křoví potřebují, bez něho nikde nezahnízdí, samice takový kout prostě odmítne.
Poznámka: Jsou tu milí návštěvníci na blogu někde ta témata už připomenuta, museli byste si je nalézt. První bylo myslím Kněžmostský slavík a druhé Slavík z krajiny vlků.
Podrost potřebují pro hnízdění, nejprve tedy pro úkryt – zcela jasně, pro tu stavbu hnízda a pak pro pelichání. To tu taky někde je článek o unikátním zpoždění odletu z pod Baby, u Stakor. Cenný výsledek!
Využil jsem dlouholetých zkušeností k tomu našemu Slavičímu háji, kdy jsem budoval/i bydlení na klíč. Vyšlo to. A teď, co jsme dosazovali podrost do sadu, už volíme dřeviny skvělé. A dovolil jsem si i pravý šeřík. Možná řeknete – divočina, autor zešílel, ale není přesto vidět mistra pěvce mezi květy toho keře. To jeho „časování“ a i ta vůně, to musíme mít! Bratranec s tím (majitel pozemku) souhlasil a letos se v háji už možná rozvoní. Slavíky už máme, to jistě víte. Možná bych mohl vypsat příště, jak se zpěváci sešli. Všichni tři s kroužky, neuvěřitelné!
Slavík je mistr soužití s křovím. Opouští jej málo, napíšu vám kdy. Objeví-li na cestičce potravu, pak pro ni rychle skočí a pronásleduje-li v milostném vzplanutí družku, pak letí těsně nad zemí i mimo keře, hlavně jí v patách. A víte, jak to končí potom, když ji pod větvemi donutí zastavit? Tušíte.
Trvalo mi řadu let, než jsem si při chytání začal rozměr křovin uvědomovat. Člověk si logicky hleděl objektu zájmu – slavíka, chytí-li se či ne a prostředí jsem bral spíš jako překážku v cestě za výsledkem. Jak jsem byl hloupý! To už je jinak. Vznešenost těch „pokliček“, mikrosvět plný odumírajícího dřeva a bylin po okraji, kam ještě může světlo.
Včera mi řekl v kovárně pan starosta nedalekého města, že knížka je napsána chytře tak, aby se čtenář dověděl hodně o druhu samotném (můj volný výklad). Ano, je to tak. To město si výtisky nakoupilo k odměňování žactva. Není jediné, začal s tím už Dolní Bousov. Zatímco Kněžmost to nezajímá, jinde jsou takhle podporující! Knížka se docela prosazuje a ohlasy přibývají.
Křoví opravdu moc lidí nezná, jak ten organismus funguje, kde slavík je naprostým králem.
Jak znali staří ptáčníci – vím, kde nejdřív sbírá potravu, kde postaví samice hnízdo, kde samci vytyčí hranici svých revírů. No, hovoříme-li dnes o králi pěvců, počkejte na jarní číslo Ptačího světa.
Snad jsem tím moc nevyzradil.
Článek se mi ještě nelíbí, budu ho ladit.
Děkuju, že sem chodíte. Už nám ta slavičí „okurková sezóna“ docela pěkně utíká.
